Tato informace je mnohem důležitější, než ty ostatní. Prozrazuje nám totiž, že v dalším podobném referendu by to stále byla menšina, která rozhoduje o většině. Té mlčící, ustrašené, nebo prostě jen lhostejné k tomu, co s ní mocní tohoto světa udělají. Taky to odpovídá na otázku, jestli mělo vůbec smysl platit nějakých 120 tisíc korun za uspořádání oficiálního plebiscitu, když stejně přišlo hlasovat málo lidí.

Čí je to chyba? Těžko říci. Chyby dělá každý a měl by se je snažit napravit. To platí o každém. Nemá smysl jim přisuzovat větší význam, než doopravdy mají. To platí i o těch, kdo nechodí volit a hlasovat. Je na těch, kdo lidi vedou, aby je dokázali přesvědčit, že na každém hlasu záleží.

V každém případě referendum smysl mělo. Už jen proto, že pozdvižení, které se okolo stavby zvedlo, naznačilo, že názor volené samosprávy nemusí být názorem většiny a že ho je potřeba zjistit. Koneckonců, od toho referenda, coby jediný nástroj přímé demokracie v Čechách, jsou. Výsledek, ať už závazný, či ne, by mělo vedení respektovat.