Hrabat se v hlíně. Potkávat nové lidi. Mít kousek půdy, když jsou vlastní zahrádky tak drahé… To všechno láká Severočechy k zakládání komunitních zahrad. Tou nejnovější se pochlubili novinářům v úterý v Litoměřicích. Že ji nadšenci udrží při životě přinejmenším léta, slibují příběhy starších komunitních zahrad v nedalekém Ústí nad Labem a Teplicích. A že těsně vedle práší a hlučí auta a cinkají projíždějící vlaky? Zahrádkářům to nevadí. I další komunitní zahrady v regionu jsou v podobném prostředí. A města to zvelebuje.

Litoměřickou komunitní zahradu pojmenovali KoZa. Projekt zvítězil v participativním rozpočtu, od města tak dostal do startu 200 tisíc. „Vhodné místo jsme společně dlouho hledali, prakticky jsme obešli celý katastr,“ usmál se Milan Čigáš, tajemník litoměřické radnice. Přes pět arů u sběrného dvora a železničního přejezdu a budoucí litoměřičtí zahrádkáři? To nebyla láska na první pohled. Když to tu poprvé viděli, zhrozili se: bylo to tady zarostlé a plné odpadků. Nakonec ale došli k tomu, že nemá cenu hrát si na něco, co nikdy nemůžou mít. „Žijeme ve městě, a i přesto tu stojí za to budovat koutky přírody,“ řekla Michaela Weikertová, jedna z uživatelek KoZy.

Spolujízdu využívá Michal Muzička z Litoměřic i Filip Jandovský z Žimi, ten navíc také rád stopuje
Autostop už netáhne. Lidé ale šetří přírodu i peněženky dál. Při spolujízdě

Cirka o patnáct záhonků, které první zahradníci nabídli dalším, byl velký zájem. Teď sem chodí rodinky, dva lidé staršího věku i další. Někdo se chce seznamovat, třeba se do města nedávno přestěhoval. Někdo rád „vypustí“ děti a ukazuje jim, jak vyroste zelenina ze semínka. Věra Brázdová ze sídliště chtěla hospodařit na svém, ale v Litoměřicích? „Sehnat vlastní zahrádku, zvlášť teď po epidemii, to je majstrštyk. A když, tak strašně drahý,“ podotkla. Ona a další lidé si tak společně pěstují mrkev, ředkvičky, jahody, hrášek, kedlubny, dýně nebo rajčata. „Máme štěstí, že tu nejsou slimáci,“ chválí si vespolek. Teď pracují na živém plotu, pěstovat zkouší také v pytlích od kávy.

Při epidemii se komunity nepotkávaly

Litoměřickou zahradu chtějí zčásti otevřít i širší veřejnosti, plán je uspořádat tu dílny třeba o kompostování nebo nakládání s dešťovou vodou. Dřívější start akcí zbrzdila epidemie koronaviru. Ta ovlivnila život i dalších komunitních zahrad v regionu. V té ústecké zavedli sdílený kalendář. Lidé zapisovali, kdy přijdou, aby se vyhnuli šíření Covidu. Bavíme se o původní školní zahradě v Keplerově ulici, léta ležela ladem. Až se jí před několika roky chopilo pár kamarádů z Krásného Března. Měli ambici oživit společenský život ve čtvrti. „Postupně se to nabalovalo, máme 18 členů, letos tři nové,“ zhodnotil Aleš Bárta, spoluzakladatel spolku Krásné sousedění.

U rekonstruované školky v ústecké ulici Na Spálence se kvůli zazdění ptačích hnízd v pondělí 7. června sešli zástupci stavitele, ochránců přírody, inspektorky životního prostředí i magistrátní úřednice.
Dělníci v Ústí zazdili mláďata a vejce rorýsů. Ti marně hledají cestu do hnízd

Lidé v Ústí zahradničí třeba proto, že nechtějí mít velkou zahradu, ale jen kousek půdy, jiní touží potkávat se s novými lidmi. „Na komunitní zahradě se kromě zeleniny pěstují i vztahy,“ usmál se Aleš Bárta. V Ústí partu tuží rozmanitá věková skupina od 30 let až po seniorku. V zemi se vedle sebe hrabou soudní úředníci i zdravotníci. Život zahrady na okraji sídliště se zatím obešel bez velkých dobrodružství, i když pár rajčat tu už zahrádkářům zmizelo. A jednou se dokonce někdo, naštěstí neúspěšně pokoušel vloupat do zahradního domku. Ústečtí pěstují i dýně, cibuli, brambory, hrášek či jahody. Dešťovku sbírají ze střech přilehlých garáží, s vodou musí na slunném místě šetřit.

Vlastní bylinky a rajčata, co mají chuť

Od jara 2018 mají komunitní zahradu také nadšenci z Teplic. Je v areálu Sokola v městské části Trnovany. S počáteční finanční injekcí radnice pořídili materiál na výrobu dřevěných truhlů, kam navezli hlínu. „Aktuálně se o ně stará kolem patnácti zahradníků,“ vypočítala zahradnice Gabriela Hauptvogelová. Lidé se tu vystřídali, některým se třeba narodily děti a neměli už na hrabání v hlíně čas. Loni sem skoro nikdo nechodil kvůli drsnému začátku epidemie, letos ale přibyli i noví členové. Mezi nimi jsou lidé různých profesí, i několik důchodkyň, je tu ale i zhruba 20letá zahradnice.

Ilustrační foto
Násilí, rozvody i záchrana. Rodiny ovlivnila covidová „ponorka“

A co táhne do komunitní zahrady Teplické? Chtějí mít vlastní bylinky nebo rajčata, která mají chuť. V zahradě to vždy ožije prací na brigádkách, kdy třeba společně sekají trávu. Pamatují tu, jak děti z okolí posbíraly rybíz. „Škoda, že aspoň něco nenechaly. Paní se moc zlobila, protože chtěla napéct koláč,“ zalitovala drobného incidentu Gabriela Hauptvogelová. Sokolí zahrada zvelebila část města, odstranily se tu křoviska a nálety. Do okolí už nechodí narkomani píchat si drogy, nescházejí se tu bezdomovci. Mládež, co pohazovala odpadky všude kolem, tak už nečiní. Kromě hrášku i salátu se tu teď místo vajglů daří mangoldu a chilli papričkám.