Po celých 22 letech skončila kauza sektorového centra na Severní Terase. Stavbu v sousedství zdevastovaného hotelu Máj přitom rozštípaly supervýkonné pneumatické nůžky už v září roku 2009.

Nepohodlnou budovu provázel jeden skandál za druhým: nezaplacená kupní cena, rabování zloději kovů, údajně předražená demolice. Absurdity provázejí i sportoviště, které toto nedostavěné obchodní centrum nahradilo. Hokejbalové hřiště má totiž rozměry hokejové ledové plochy, a tak tu nelze pořádat oficiální ligové soutěže.

Řadu soudních rozhodnutí ve sporu s firmou PK Real, která kdysi centrum koupila, definitivně uzavřel Nejvyšší soud ČR, který zamítl dovolání města Ústí nad Labem. „Musíme proto zaplatit společnosti 32,14 milionu korun,“ informovala mluvčí města Romana Macová.

Stavba komplexu, v němž měly být obchody a služby, začala v polovině 80. let. V roce 1989 byla před dokončením. Podle architekta Václava Krejčího, jednoho z autorů původního projektu, zde stát prostavěl přibližně 150 milionů tehdejších korun. „Už bylo například obložené mramorem. Jenže revoluce stavbu zastavila,“ řekl.

PRODEJ NARUŠILA SMRT

Severní Terasa jej v roce 1994 prodala za 40 milionů korun právě společnosti PK Real. Na radnici dorazilo prvních 19,5 milionu. Pak ale při dopravní nehodě zemřel německý společník firmy Ewald Kaiser a zbytek částky nedorazil.

Město proto od prodeje ustoupilo, ale peníze nevrátilo. Spor o ně zdlouhavě řešily soudy, které střídavě rozhodovaly buď ve prospěch Ústí, nebo PK Real. Původní částka během let kvůli úrokům vyrostla na dnešní sumu.

Do opuštěné stavby se okamžitě nastěhovali bezdomovci, vandalové a zloději. Zmizely mramorové obklady, rámy, sklo, vše kovové, krytiny. Například v květnu 2007 sem vtrhla desetičlenná skupina a neváhala vyloupávat ze stěn cihly.

„Několikrát denně jsme odsud někoho museli vykázat. Lezly sem děti, a protože i schodiště měla díry, hrozilo, že se těžce zraní. Ještě, že je tu dnes hřiště,“ zavzpomínal zástupce ředitele ústecké městské policie Jan Novotný.

Nakonec město nechalo totálně zničenou a nebezpečnou stavbu za 83 milionů korun strhnout. Mělo v plánu zde postavit sportoviště s in-line dráhou a hřištěm. Na něj, stejně jako na demolici, přispěla Ústí z drtivé části Evropská unie. V obou případech ze svého rozpočtu mělo podle plánů hradit jen 7,5 procenta nákladů.

O provedení demolice mělo zájem 43 různých firem. Nakonec ji získala ústecká AZ Sanace podnikatele, někdejšího zastupitele a předsedy ústecké TOP 09 Jakuba Zavorala.

Bourání ani nezačalo, když v srpnu 2009 tehdejší zastupitel KSČM Jaroslav Kubín navrhl výběrové řízení pozastavit. Firma Explosia totiž nabídla, že demolici provede o zhruba 30 milionů levněji. Nestihla totiž za 11 dní, kdy oznámení o veřejné soutěži viselo na úřední desce, svolat představenstvo, aby rozhodlo, zda se do soutěže přihlásí. Ze stejného důvodu Explosia ani nabídku nepodala.

„Dozvěděl jsem se, že město dopisem žádali o dodatečné zařazení do soutěže. Odpověď jim nepřišla. Myslím, že 30 milionů není malá částka,“ řekl Kubín. Se svým návrhem neuspěl.

CHYBY V ZAKÁZCE

Tehdejší vedení v čele s primátorem Janem Kubatou argumentovalo, že by muselo kvůli odchýlení od plánu vrátit evropskou dotaci. Po centru zbylo 55 tisíc tun suti, které skončily na skládce. Vrácení části dotace se ale Ústí nakonec nevyhnulo. Za chyby, třeba požadavek na bezdlužnost uchazeče, přišlo o zhruba 7,8 milionu korun.

Sportoviště vyrostlo po určitém zpoždění v roce 2012. Skandál kvůli němu vypukl ten samý rok na konci srpna. Rozpoutal jej hokejbalový trenér Patrik Cerman během slavnostního otevření. Když se během ceremoniálu zeptal, proč projektanti navrhli hokejbalové hřiště s rozměry hokejovými.

Postěžoval si také na nedostatečné osvětlení a chybějící šatny se sprchou. „Tohle hřiště má rozměry 60 na 30 metrů, a přitom na hokejbal jsou jasně dané rozměry 52 na 26 metrů,“ kritizoval tehdy. Bohužel, po pět let od dostavby kvůli podmínkám evropské dotace nebylo možné s nepovedeným hřištěm nic dělat.