„Co to jako má být?“ Sousoší Rodinka od ústeckého sochaře Karla Hájka, instalované v novém parčíku okružní křižovatky v Doběticích, vyvolává zmatené otázky, odmítavé i nadšené reakce. Ústečané, tradičně rozdělení na dva tábory, se přou o to, zda je toto umělecké dílo na úrovni, anebo není. Hádají se o něm na sociálních sítích, a když prochází kolem, ukazují si na něj. S reakcemi stejně rozporuplnými jako jsou ty na facebooku. 

Názory na betonovou ptačí rodinku v některých případech hraničí až s urážkou. K tomu sáhl například uživatel facebooku Roman Jaworski. „Ten sochař je evidentně silně drogově závislý a evidentně i ten, kdo mu to povolil tam instalovat, protože to je vrchol úplného hnusu,“ napsal doslova.

Jiní se naopak obracejí přímo na autora o vysvětlení, jako další uživatel sociální sítě Ruda Veselý. „Kdyby někdo vytvořil rodinu lidí, nebo ptáků, nebo mimozemšťanů s anténkami, tak by to bylo moc obyčejný. Ale když někdo vytvoří tohle, všichni kývou, jak je to umělecký, aby nebyli za blbce. Prosím o vyjádření umělce, proč rodina takto,“ ptal se.

Naopak Lucii Kociánové, která bydlí na dohled nového parčíku s ptačí rodinku, se Hájkovo dílo moc líbí. „Mně se to líbí. Sice umění příliš nerozumím, ale myslím si, že je to metafora. Když se všechno vyvíjí a někam směřuje, tak umění přeci musí taky. Jinak maloval Leonardo, jinak van Gogh. Tomu taky za života nadávali a podívejte, kolik to stojí dnes. Je to vtipné, naprosto to vystihuje vztahy v rodině,“ smála se.

Autor Rodinky Karel Hájek je na volné noze už zhruba čtyřicet let a patří k uznávaným tvůrcům, ačkoli se vypracoval sám. „Původně to bylo malé, nějakých čtyřicet centimetrů. V podstatě to představuje rodinnou situaci, kdy figury hovoří řečí těla. Postoj otce je útočný, matky naopak obranný a dítě stojí v pozoru, s rukama za zády, v napětí a podřízeném postoji,“ vysvětloval.

S městským obvodem Severní Terasa ho spojilo ústecké muzeum, které jej oslovilo. „Zrovna ten parčík dokončovali a oni se mě ptali, jestli bych nenavrhl něco, co by to místo ozvláštnilo. Ten prostor se mi líbil, tak jsem sáhl po deset let starém nápadu. Není třeba mít strach, je to patinovaný beton. Udělal jsem to za poloviční cenu, normálně by to stálo dvě sta tisíc. Kdyby to byl bronz, stálo by to tak tři miliony korun, to by bylo nesmírně drahé,“ poznamenal.

Vztah k místu

Jak popsal starosta Severní Terasy Jaroslav Šimonovský, nápad na parčík v těchto místech nosil v hlavě skoro tři roky. „Nechal jsem to být až po volbách, aby lidé neměli pocit, že se něco děje jen v takovém čase. Loni na podzim jsme se do toho dali. Parčík stál 670 tisíc korun, pan Hájek nám dal velkou slevu, protože se mu to místo líbilo. Navíc bydlel v Brandtovce. Muzeum nám připravilo desky s historií starých Dobětic. Projekt zpracovala studentka Anna Langerová, která ho připravila v rámci své bakalářské práce ve spolupráci s ústeckým magistrátem. Ještě to není celé, bude tam herní prvek, skalka, a pítko. Místo jsme osázeli dvanácti novými stromy, keříky a dalším,“ informoval.

Ředitel muzea Václav Houfek líčil, že městský obvod požádal o pomoc s ozvláštněním prostoru. „Navrhli jsme, zda by neoslovili místního umělce. „Myslím, že se to povedlo. Je to příjemné, originální a milé, autentické pro tento prostor, Karel Hájek tu žil a věnoval Doběticím kus svého života. Parčíku vdechl originalitu. Je to kvalitní výtvarník. Podle mě je ta diskuse v pořádku. Pokud někdo udělá dílo, které nevyvolá diskusi, není to umění, ale kýč. Lidé by o tom měli přemýšlet. Je to kvalita umělce, když najde něco, co lidi probere a zaujme,“ reagoval ředitel.

Podobně smýšlí i šéfka Výstavní síně Emila Filly Eva Mráziková. „Rozhodně je dobře, že ho tam dali. Ústí stojí na prahu. Samozřejmě je otázka, jaké umění a jakých umělců budeme do prostoru umisťovat. Vzhledem k tomu, že tu máme fakultu umění a designu, myslím si, že by toho mohlo město využít,“ dodala.