V dokumentech ústeckého archivu stojí, že na město stejně jako zbytek kraje udeřila španělská chřipka na podzim roku 1918. Historička Adéla Čornyjová v publikaci Rok 1918 na Ústecku cituje dobový tisk, Aussiger Tagblatt. Ten o nemoci informuje ze začátku jako o lehké sezónní záležitosti, se kterou není ani nutné vyhledávat lékaře.

„Ústeckým občanům je tak prostřednictvím novin doporučeno, že nejdůležitější je vnímat první symptomy nemoci, mezi něž se řadí únava, bolesti hlavy a zimnice,“ popisuje rady tisku Čornyjová. Jako léčba se doporučovalo uvařit si horký čaj a vypotit se v posteli. Během několika málo dnů ale nabral průběh epidemie nečekaný spád.

Deník Prager Tagblatt hovoří o tom, že v polovině října onemocněla v Ervěnicích, dnes zaniklé obci na pomezí Chomutova a Mostu, polovina všech obyvatel. Ošetřoval je jediný lékař, navíc v pokročilém seniorském věku. Most přistoupil k zákazu konání všech zábavních akcí a shromáždění. Oblast Šluknova a Varnsdorfu sčítala už ve stejné době podle dobového tisku více než tisíc mrtvých.

V Roudnici nad Labem se ve druhé polovině října 1918 konalo až třicet pohřbů týdně, více než čtyřnásobek obvyklého průměru. Nákaza lékařů a zdravotníků uzavřela až na jednu všechny ordinace v Bílině. Jako záskok nastoupil jeden vojenský lékař z Litoměřic. Na konci října se pozastavila těžba uhlí, problémy měla i doprava. Železničáři patřili mezi jednu z nejvíce nakažených skupin a provoz na železnici byl omezený. V Ústí umřelo během několika říjnových dní přes sto třicet lidí.

I v Ústeckém kraji se potvrdil celosvětový trend, kdy španělská chřipka brala životy především mladistvým. S prvními obětmi na životech se záhy změnil přístup lékařů i představitelů měst k nákaze. A také obyvatelstva. Z lékáren zmizely během několika dnů zásoby nejvíce doporučovaného léku aspirinu. Navýšily se jeho ceny a začal bujet černý obchod. Lékárny dostávaly jen omezené příděly. V archiváliích fondu Ministerstva pro zdraví lidu je zaznamenaná žádost teplického lékárníka Franze Hofmana. Ten úřady žádal o navýšení přídělů, jinak mu hrozilo, že zavře živnost.

„Podepsaný lékárník dává na vědomí, že v důsledku zcela nedostatečného přídělu nejnutnějších, správě podléhajících léků bude nucen za tři, čtyři dny částečně pozastavit provoz lékárny, v důsledku čehož nebude možné ani pramálo bojovat proti panujícím epidemiím,“ stálo v jeho žádosti.

Úřady mu později přidělily přes deset kilo antipyretik, což bylo pětkrát více, než činila průměrná dodávka do každé lékárny. Aspirin ale spásou pro nakažené nebyl. Lékaři ho striktně podávali jen omezené skupině obyvatelstva, dětem a starším lidem. Tedy skupinám, které chřipka zabíjela nejméně. Na území českých zemí zemřelo na španělskou chřipku v letech 1918 až 1920 44 až 75 tisíc lidí.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník