Nebožtíci ho při spalování jejich těl nestraší, ostatně má na to recept: „Sluší se je nejdřív pozdravit a pak se s nimi i rozloučit,“ popsal 43letý muž jen s lehkou nadsázkou.

Že je i díky tomuto uctivému přístupu na Střekově o strašidla ze záhrobí nouze, potvrdil kněz, který krematorium vysvětil. Manželka ani dcera Romana Mazánka s jeho zaměstnáním nemají problém, ostatně byly se tu za ním několikrát podívat. Čtyřletá holčička tatínkovi prý dokonce říká, že to po něm jednou převezme. Není to ale jednoduché povolání. Roman Mazánek, který žije od narození v Ústí, totiž do pece někdy posílá i rakve s těly svých známých. „Není to nic příjemného,“ vylíčil.

Každá práce má své, pracovníci krematoria si ale uvědomují, že ta jejich je opravdu výjimečná. Je spojena s extrémní pietou a vykonávají ji s citem a pokorou. Dodržují všechny předpisy, ať už dané zákonem o pohřebnictví, nebo nepsanými etickými normami. „Je to poslední, co lidem můžeme dát,“ řekl Roman Mazánek o úctě k zemřelým, kteří projdou střekovskou pecí. Muž znalý řemesla reportérovi Deníku popsal, že jak dlouho samotný žeh trvá, záleží nejen na tlaku v peci, ale i na proporcích zemřelého.

Stejné je to prý i „u konkurence“ v Hrušovanech na Chomutovsku, kde se byl podívat. Ze zvědavosti ale zavítal také až do krematorií v Jihlavě, Jaroměři či Táboře. Střekovské zařízení se může pochlubit tím, že se v něm nedávno natáčel film Světlu vstříc. Roman Mazánek si ve snímku dokonce zahrál řidiče pohřební služby. Kultovním českým filmem k pohřební tematice i pro něj nicméně zůstává daleko starší Spalovač mrtvol, který viděl hned několikrát.

Spolu s ním pracuje na Střekově také 45letý Ústečan Jiří Krupa. Pec, kde zaměstnanci krematoria spalují nebožtíky, prošla v létě 2020 generálkou po převzetí zařízení městem od předchozího soukromého nájemce. Zpopelňuje se v ní od poloviny října loňského roku. V režii města tu od znovuzprovoznění pece do konce roku 2020 spálili 206 těl. Převážně šlo o nebožtíky z Ústí, Teplic nebo Děčína. Krematorium má větší kapacity, Městské služby proto postupně „rozhazují sítě“ i mezi dalšími pohřebními službami v regionu.

Za jednu směnu tu zvládnou 6 až 7 žehů, kapacitu má ale Nové krematorium v Ústí nad Labem větší. Zařízení ovšem může být brzy vytížené více a bude třeba kvůli tomu muset najet i na vícesměnný provoz. Důvod? Někde totiž nestíhají nápor zemřelých na koronavirus. S ústeckými Městskými službami se v pondělí po jednání vládního krizového štábu spojili z ministerstva pro místní rozvoj. Právě rezort Kláry Dostálové má pohřebnictví v tuzemsku pod palcem. „Jednáme o vzájemné pomoci ostatním krematoriím v Česku,“ potvrdila vedoucí ústeckých hřbitovů a pohřební služby Eva Lanzendörferová.

Mezi nebožtíky jsou poslední dobou pochopitelně i lidé, kteří zemřeli na Covid-19. Na Střekov je ale pohřebáci přivezou už v rakvi, kterou zaměstnanci krematoria neotvírají. O tom, na co lidé zemřeli, se dozvědí jen z ohledacího listu. Dodržují pak hygienická opatření včetně použití jednorázových rukavic nebo dezinfekce. To je ale v krematoriích standard, ať už člověk podlehl infekční nemoci, nebo zemřel třeba přirozenou smrtí. Na žeh však míří skoro vždycky. Naprostou většinu zemřelých z regionu totiž jejich pozůstalí posílají do krematorií ke zpopelnění, pohřbů do země je už pramálo. Další krematoria v Ústeckém kraji jsou ještě v Mostě a Hrušovanech na Chomutovsku.

Jak to chodí na poslední cestě
Pohřební služba přiveze na Střekov rakev s tělem. Zaměstnanci krematoria ji převezmou a přidělí jí kremační číslo. Rakev putuje do chladicího, případně po 48 hodinách do mrazicího zařízení. Až dojde na rakev řada, následuje žeh. Po spálení těla zhruba za hodinu-hodinu a půl vyhrabe pracovník krematoria popel z pece, který chladne v chladicí komoře a poté putuje do kremulátoru na úpravu popela. Urnu si pak vyzvedává pohřební služba. Zaměstnanec následně vytvoří průvodní dokumentaci, která se později zapíše do matriční knihy.