Křesadla 2011, dobrovolnickou cenu pro ty, kteří dělají neobyčejné věci, převzali ve čtvrtek v Činoherním studiu v Ústí tito lidé:

Radek Hendrych (Děčín), Karla Pabiánová a Lucie Zpěváková (obě Ústí), Irina Gorgol (Teplice), Růžena Jarošová (Most), Martin Rožek (Horní Jiřetín), Richard a Jitka Kantovi (manželé, Lubenec). Ti, ač to byl již 10. ročník Křesadla v Ústeckém kraji, dostali cenu novou. Poprvé totiž získal ocenění i tým.

Dobrovolnické centrum Ústí (DC), to Křesadla vyhlašuje, do rolí předávajících vybralo osobnosti včetně těch z řad partnerů. Předával i atašé USA v Praze: „Je to zcela zasloužená cena pro vás, za to, co děláte,“ řekl Růženě Jarošové z Mostu, dobrovolnici, která přijela na Křesadla i s postiženým chlapcem na vozíčku, k němuž také dochází.

„Z nominace mám pěkný pocit, těší mě. Určitě příští rok sama někoho navrhnu,“ řekla Karla Pabiánová, dobrovolnice ústecké nemocnice. „Někdy pro spokojenost pacienta klienta stačí jen se na něj usmát,“ dodala.

„Budu dál bojovat o náš Horní Jiřetín, který jako jediný na Mostecku zůstal těžbou nedotčený,“ slíbil s Křesadlem v ruce Martin Rožek. „Když tu vržou velkorypadla, jakoby příroda brečela, že se nemůže bránit,“ popsal tento spolupracovník Greenpeace.

„Letos vznikly panely se jmény oceněných dobrovolníků za 10 ročníků neuvěřitelných 65 jmen jedinečných lidí v Ústeckém kraji. Žádný není dobrovolníkem, aby dostal cenu, všichni svým příběhem, jak ho popsali navrhovatelé, zaujali hodnotící komise. Nově i dva dobrovolníky představili v ČS samotní navrhovatelé,“ řekla Lenka Černá, ředitelka DC a zakladatelka Křesadel v kraji. „Není nad autenticky podaný příběh od srdce, s láskou. I to byl pro mne velký zážitek,“ svěřila se.

GLOSA RADKA STRNADA:
Na Křesadlech bylo po roce veselo

Dojetí. Překvapení. Radost. Vděk. To vše patří k dobrovolnické ceně Křesadlo, jejíž 10. ročník vrcholil slavnostním večerem s udílením cen v Činoherním studiu v Ústí.

Téměř stejný pořadatelský tým v čele s Lenkou Černou, šéfkou Dobrovolnického centra v Ústí, které Křesadla rok co rok vyhlašuje a organizuje. Stejní partneři z řad firem, ale hlavně v roli moderátora desátý rok Ondřej Vodný z Ústí, spíkr jednoho známého pražského rádia. Ale ne, nemám s tím problém; kdybych si pamatoval kterého, jeho dopolední show doporučím.

Alespoň že si pamatuji vtípky, kterými večer zpestřil. No dobrá, kecám. Vše jsem si psal, bez papíru ani ránu!

Humoru jsme se nedočkali od amerického atašé z Prahy, který jednu cenu předával. Znáte to za Velkou louží na to mají své lidi, proč se jim plést do řemesla? Možná by i odbory zakročily, TAM u nich jsou silné!

Vtipkoval ale Milan Knotek, ex mluvčí radnice v Ústí, dnes ředitel Českého rozhlasu Sever. „Poprvé předávám muži květinu. Doufám, že to zvládnu,“ nechal se slyšet.

Pak už byl humor plně v režii odvázaného moderátora. Když dostala cenu Karla Pabiánová z nemocnice v Ústí, na jevišti chvíli stála a mluvila se dvěma předávajícími; hned to pohotově komentoval: „Tak vidíte to!? Jak se dostanou tři ženský k sobě, nevidí neslyší… Jen řeší, co v supermarketu zlevnili…“

Když dostala dobrovolnice cenu schovanou v ozdobné taštičce, pravil: „Člověk tu dostává trochu zajíce v pytli. Nevíte, co tam bude?“ A když bylo Křesadlo venku, ptal se: „Necháme ho kolovat? No jsme v Ústí tak radši ne,“ připomenul slavný český oscarový film Obecná škola.

I další hláška Ondry Vodného byla o dobrovolnici: „Vidíte?“ pravil k publiku. „Předávala mi mikrofón s gestem: Teď už můžeš mluvit, už jsem se vykecala!“