„Sestra byla od prvního dne schovaná se čtyřiceti dalšími dětmi v suterénu školy. S nimi tam byli učitelé a vychovatelé. Neměli žádnou možnost evakuace, všechno bylo zavřené, nejezdily ani taxíky, nic. Vyrazil pro ni manžel. Jel dlouho, od hranice 24 hodin. Vzal si taxi, stála ho ta cesta hodně peněz, 1,5 tisíce hřiven,“ popisovala smutně.
Charkov ve svých vzpomínkách uchovává jako krásné město. „Teď je ale zničený, ze všeho jsou jenom trosky. Když se konečně dostal manžel se sestrou na nádraží, tak to místo, kde byli všichni schovaní, vybouchlo! Naštěstí byli všichni v pořádku, ale jo to strašné,“ uzavřela Kataryna své líčení.
Svůj příběh líčila v registračním centru pro uprchlíky na Severní Terase, v budově bývalého rektorátu ústecké univerzity. Ač Kataryna hovořila česky, složitější věty musel přeložit dobrovolník v modré vestě překladatele. Většina uprchlíků, stejně jako mladší Katarynina sestra, češtinu neovládá. „Její manžel se už nedostal zpět. Muži museli na Ukrajině zůstat a narukovat do armády, aby ji bránili,“ stihl poznamenat překladatel, než si jeho služby vyžádali hasiči.
Právě ti zajišťovali organizaci. Postarali se například i o rodiny volyňských Čechů, prchajících před válkou. Autobusy přijížděly do ústeckého hotelu Vladimír, kde jim Hasičský záchranný sbor Ústeckého kraje zajistil ubytování. „Celkem má přijet 203 lidí, matek s dětmi, ve čtyřech autobusech. Koordinuje to Sdružení Čechů z Volyně,“ informoval mluvčí hasičů z Ústecka Lukáš Marvan.
V registračním centru bylo během návštěvy Ústeckého deníku kolem stovky lidí. Starších mužů, žen, dětí. Na odbavení a ubytování čekali v bývalé tělocvičně. Celou jednu stranu zabíralo oblečení, dokonce hračky pro děti. „Oni si ho občas vezmou, ale už ani jedno není potřeba nosit. Samozřejmě moc děkujeme všem, kdo pomáhají,“ zaznělo od dobrovolníků z Dobrovolnického centra, kteří byli v jednom kole.
Nejvíce pomáhají potraviny nebo peníze, za které mohou humanitární organizace cíleně nakoupit to, co běženci aktuálně potřebují. Momentálně nejvíc pomohou domácí buchty a koláče (jedna týdně), souvisí to i s kladným působením na psychiku uprchlíků a poté malá balení nápojů všeho druhu: půllitrových limonád a minerálek, dětských pitíček, džusů a ledových čajů. Nic jiného není třeba.
Dobrovolníci vypomáhali všude: rozlévali kávu a čaj, svačinky. Rovnali dary a přebírali je od dárců. Na všech bylo patrné nasazení, se kterým práci náročnou především na psychiku vykonávali. „Máme tu zhruba pětačtyřicet dobrovolníků a dobrovolnic, asi třicítka stojí ve frontě na zpracování. Lidé jsou fakt moc ochotní. Pracovníků se mi střídá asi osm. Totéž poskytl Člověk v tísni a je tu asi třicet dobrovolníků – tlumočníků. Ti jsou asi nejúžasnější, jak moc se snaží pomoci,“ líčila vedoucí ústeckého Dobrovolnického centra Lenka Vonka Černá.
Lidé v registračním centru, kteří čekali, co s nimi bude dál, jejich pomoc viditelně oceňovali. K dispozici tu měli pomoc zdravotníků, a dokonce psychologa Otakara Fleischmana. „Zjevné známky duševního traumatu nejsou na nich moc vidět, protože to je pro ně nová situace. Spíš očekáváme, že psychické problémy nastanou, až se ubytují a situace se pro ně uvolní,“ zamýšlel se.
Očekávat podle jeho mínění lze úzkostné stavy, náběhy na panickou ataku. „Posttraumatický stresový syndrom se dá očekávat až ex post. Spousta z nich neví, co se smutkem. Občas přijdou, ale očekáváme, že se reakce na stres objeví až později,“ pokračoval psycholog.
Při pohledu na děti, skotačící u šplhacích lan a žebřin vysvětloval, že děti se dokážou neuvěřitelně přizpůsobit. „Zpravidla reagují na reakce rodičů, pokud se rodiče tváří, že jsou v pohodě, děti nebudou rozrušenější a budou si užívat, co mají k dispozici,“ přiblížil.
Čekání na vyřízení všech žádostí a ubytování trvá zhruba tři hodiny, což je o polovinu méně než v uplynulých dnech. Podle náměstka primátora Tomáše Vlacha zde působí řada státních institucí i neziskových organizací. „Aby kdokoliv, kdo k nám přijede, si zařídil na jednom místě všechno, co potřebuje. V kraji je nyní kolem 1,4 tisíce uprchlíků, v Ústí je počítáme na stovky, to číslo se stále mění. My poskytujeme například prostory, občerstvení, zastupitelstvo dohlasovalo milion korun na pomoc uprchlíkům,“ dodal Vlach s tím, že registrují stovky nabídek ke krizovému bydlení, přičemž město na tento účel uvolnilo všechny své dostupné kapacity.
20
Čtenář 
1
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
