Labe ho okouzlilo svou modrou poezií v sedmnácti letech, lukrativní nabídky velkých oddílů s úsměvem odmítal. Reprezentační triko oblékal z patřičnou pokorou, vždy se rád vracel mezi kamarády do Vaňova. Během sportovní kariéry vybojoval řadu republikových titulů, na MS v Berlíně v roce 1966 společně v Františkem Švecem přivezl do Ústí nad Labem bronzovou medaili, v roce 1972 startoval na OH v Mnichově, na čtyřkajaku obsadil 9. místo. Takovým lidem se říká legenda!
Jezdil na tatranky
Mnohokrát jsem ho potkal na břehu Labe před loděnicí ve Vaňově, kde klidnou chůzí pomyslně měřil vzdálenost od startu do cíle při dračích lodích. Tam se cítil dobře, rozmlouval s kamarády, obdivoval šikovné mládí, fandil všem. V roce 2013 jsem s ním dokonce dělal rozhovor pro Ústecký deník. (číst ho můžete ZDE) Šibalsky se usmíval, nad starými fotkami kroutil hlavou, vzpomínal na vodácké začátky, vojnu v Pardubicích, drsné tréninkové dávky bez trenéra. Někdo mi nedávno tvrdil, že tenhle báječný chlap jezdil na tatranky. Zapíjel je pivem v hospodě a kamarádi se mu smáli.
Pavel Kvasil měl prý neskutečnou výdrž, dokázal v jeden den vyhrát i dva závody. O svůj dřevěný kajak se pečlivě staral, byl to dánský výrobek. ale česká voda mu chutnala. Celý život prý bydlel ve Svádově, ale ředkvičky zrovna nemusel. Jeho dlouholetý kamarád Petr Šolc mi ve středu 14. února ukazoval rukou psané poznámky. Hned na druhé stránce sešitu je pár vět o založení TJ Chemička Ústí nad Labem (1954). Od roku 1963 -1973 získal Pavel Kvasil neskutečných třicet republikových titulů.
Neměl konkurenci
Vyhrával krátké i dlouhé tratě, doma neměl konkurenci. Ještě v loňském roce tleskal barevným drakům, špatně už chodil, ale musel tam být. Dnes děti do závodního kajaku usedají v osmi letech, počítač jim mluví do všeho. Tým odborníků jim radí. Pavel Kvasil byl talent od přírody, sám si určoval tempo, nerad běhal, nikdy nikoho netrénoval. Vaňov miloval.
