Analýzu provedla laboratoř Greenpeace na univerzitě v britském Exeteru. Jak upřesnili výzkumníci z Greenpeace, většina vzorků obsahovala mezi jedním a čtyřmi syntetickými vlákny nebo fragmenty. Zhruba polovina z nich byly mikroplasty, zbytek byla většinou průmyslově upravená celulózová vlákna.

JSOU TÉMĚŘ VŠUDE

„3,7 miniaturních plastových částic na litr vody se může na první pohled zdát jako zanedbatelné číslo, ale při vědomí, že v průměru každou sekundu proteče v Labi na česko-německé hranici 308 tisíc litrů vody, znamená to, že denně mohou z Česka proudit směrem k Severnímu moři až desítky miliard mikroplastových vláken a částic,“ podotýká Jan Freidinger z Greenpeace. Labe v porovnání s podobnými řekami v zahraničí v tomto ohledu nevybočuje, průměrná koncentrace 3,7 mikroplastových částic na litr odpovídá výsledkům z podobných studií v zahraničí.

Folková skupina NEREZ & LUCIA.
Zdeněk Vřešťál: Folková skupina NEREZ & LUCIA rozhodně není „Nerez revival“

Přítomnost mikroplastů v Labi nepřekvapila například Mariana Páleníka ze společnosti Přátelé přírody. „Mikroplasty jsou velký problém a jejich minimalizace velká výzva. Jaké budou jejich dopady na naše zdraví a životy vodních živočichů, se ukáže až časem a zatím můžeme jen doufat,“ říká Páleník.

Mikroplasty podle vedoucího katedry technických věd z fakulty životního prostředí ústecké univerzity Josefa Trögla opravdu mohou mít vliv na zdraví člověka. „Vodní organismy tyto částice nechtěně konzumují, což jim může přinášet zdravotní problémy. V rybách vylovených z Labe i z moře je sníme i my. Toxikologie těchto látek není úplně prozkoumaná, takže se na tuto otázku nedá dobře odpovědět. Ve srovnání s jinými řekami je ale globální příspěvek Labe poměrně malý, především asijské a africké řeky z hustě obydlených oblastí přispívají plasty do moří daleko více,“ míní Trögl.

Podle něj mohou mít mikroplasty na člověka nejrůznější dopady. „Co se týká vlivu mechanického, jde o mikrooděrky nebo poškrábání sliznice, z čehož mohou být například záněty. Dále se z nich mohou vylučovat doprovodné látky, například změkčovadla jako oblíbený bisfenol A nebo ftaláty, nebo bromované zpomalovače hoření,“ popisuje Trögl.

Krajský úřad Ústeckého kraje.
Vládnoucí koalice na kraji pojede dál, audit ale zatím nezveřejní

Částice pak mohou být zdrojem infekce, protože bakterie se rády vážou na pevné částice. „A v neposlední řadě mohou na sebe poutat další znečišťující látky, například polychlorované bifenyly nebo polyaromatické uhlovodíky či těžké kovy, které mají další toxické efekty včetně endokrinní disrupce, tedy narušení hormonální činnosti, nebo rakoviny,“ podotýká vedoucí katedry technických věd. Většina mikroplastů v Labi tvoří podle jeho vyjádření různé oděrky. „Z pneumatik, z podrážek, z ošoupaného oblečení nebo i plastových výrobků. Část vzniká tak, že se větší odpad v přírodě pohozený rozpadá na menší fragmenty. Polymery se nerozkládají, ale části se oddělují od sebe, asi jako když se cop rozplete na jednotlivé vlasy,“ popisuje Trögl.

NĚCO ZACHYTÍ ČISTÍRNA

Znečištění Labe se podle něj nedá prakticky nijak zabránit. „Mikroplasty záměrně vyráběné (přídavky do odličovadel, brusných materiálů, sprchových gelů apod.) představují podle různých studií jen menšinu těchto mikroplastů, a navíc se z nich většina zachytí na čistírně odpadních vod v odpadním kalu. Pokud se kal nepoužije na zemědělskou půdu, tak se dostanou maximálně na skládku,“ tvrdí Trögl.

„EU chystá na tyto mikroplasty regulaci, ale v posledních letech už probíhá regulace přirozeně a výrobci od nich upouštějí. Většina mikroplastů je skutečně ten odřený a rozpadlý odpad a tomu se dá zabránit jen omezením používání plastů, což si třeba u pneumatik nedovedu úplně představit,“ dodává.

Ústí navštívil americký velvyslanec Stephen B. King.
Ústí navštívil americký velvyslanec Stephen B. King

Vědci předpokládají, že v oceánech je 1,4 trilionu plastových mikrovláken, na každého člověka na planetě tak připadá 200 milionů mikrovláken. Ty ohrožují nejen mořské živočichy, kteří si je pletou s potravou, dostávají se i do trávicího ústrojí lidí. Například průměrný Brit zkonzumuje ročně 70 tisíc mikroplastových částic. Právě mikrovlákna vzbuzují největší obavy v souvislosti s lidským zdravím, protože ta s nejmenším průměrem se mohou dostávat i do krevního řečiště a akumulovat v lidském těle.