Sběratelé se v Ústí organizovaněji scházeli od konce roku 1966. Rok poté vznikl při Domu kultury Ústí Klub sběratelů pivních etiket. V květnu 1967 pořádal I. Severočeskou burzu a výstavu pivních etiket. Další rok byla 1. mezinárodní burza, čtyři dny. Přijelo přes 280 lidí, z toho 50 cizinců převážně z NDR. Následovala burza podzimní. To se stalo pravidlem, klub pořádal dvě burzy ročně, mezinárodní a klasickou. Během času zůstalo jen u mezinárodní burzy. Nyní klub opět pořádá burzu tradiční červnovou, tak opět podzimní.

Burzy byly oblíbené, o čemž svědčí v 70. letech počty návštěvníků, které převyšovaly počet 500. Přijížděli lidé z tehdejších států NDR, NSR, Jugoslávie, SSSR, Polska, Maďarska, ze severských států či Anglie. Návštěvníky čekal páteční večírek či sobotní Výlet do neznáma. Ten naložil účastníky do autobusů a vezl je na připravené místo, většinou nějaký pivovar, ať už Ústecký, Litoměřice či Děčín, a zde večírek s tancem a pivem.

Celorepublikový klub sdružoval zájemce o sbírání pivních suvenýrů. Největší dohledatelný počet členů je 486. Vydával časopis Labolog 4x ročně mezi lety 1968 - 1980. Odběratelé obdrželi příděl etiket. V redakci se postupně střídali pánové Kozák, Tupý st., Kovařík a Jánský. Nyní má klub 10 členů a pár „přátel klubu“. Členové se scházejí ve čtvrtek v sudý týden v restauraci Praha na Střekovském nábřeží od 14.00.

Během letošní burzy odpovídal pro Ústecký deník Hynek Troutnar, Ústečan ze Všebořic. Předsedou Labolog Clubu, který v Ústí existuje už 51 let, je pět let, znamená to pro něj hodně organizačních starostí, ale také radost, že může nést prapor Místního klubu sběratelů pivních etiket a pivních suvenýrů. Pracuje ve zkušební laboratoři technologie betonu.

Labolog Clubu ubývá lidí, jeho základna stárne, lidé mají jiné zájmy než sběratelství. Zvláště ti mladí, předseda je z klubu nejmladší. Minulá letní ústecká burza v červnu v Domě kultury v Ústí byla menší, přišlo asi 90 lidí. „Tentokrát je jich tu asi 165. Potřebujeme přibrat další obory, od loňska stoupla návštěvnost o třicet lidí, musel jsem ale přibrat další obor, kartičkové kalendáříky. To aby se zaplatil pronájem sálu,“ uvedl předseda. „Cédéčka neplánujeme, to bych spíš uvítal burzu LP desek, které jsou ve Veřejném sále Hraničář. Ale určitě příště budou pohledy a zas kalendáříky a pivní suvenýry. Kdyby se někdo chtěl ozvat, může psát na email troutnar@seznam.cz. Můžeme se dohodnout i na dalších nápadech,“ soudí šéf Labolog Clubu. I hokejové karty má v plánu, časem. Prozatím ale ještě ne.

Pivní etikety, tácky, plechovky, lahve

A co vše bylo k mání v sobotu v DK Ústí? Pivní etikety i zátky a tácky, pivní plechovky, kapesní kalendáříky, předválečné pivní lahve, přijeli sběratelé otvíráků s pivovarskou tematikou. „Dá se tu najít a sehnat cokoli, na čem je nějaký znak pivovarů,“ byl rád předseda Hynek Troutnar. A prozradil, jak se pozná stará pivní lahev. „Je skleněná, má na sobě vystouplý plastický název pivovaru, kolikrát byl v Sudetech v němčině. Většinou byly litrové, což už se dnes nedělá. Byly na patentní uzávěr nebo na korek,“ vysvětlil. Ale když vidí, že se dnes dělají lahve z umělé hmoty, smutný z toho není. „To je prostě pokrok, tak to musíme brát,“ pousmál se. „A když nějaké pivovary zanikají, to je prostě tato doba. I komunisti je zavírali,“ uvedl šéf Labolog Clubu. „Ale zase je radost, že vznikají nové pivovárky. Že se nabídka kvalitních piv rozšiřuje,“ dodal.

Na burze nechyběl Miloš Kabát z Prahy, který sbírá pivní tácky. Se 109 tisíci tácků z celého světa má asi největší sbírku v ČR. Vlastní také 4700 starých pivních lahví jen z pivovarů, má jich druhý nejvíc v republice; první je podle něj sběratel Jiří Drvola od Příbrami. Tvrdí, že na burze kdekoli lze nalézt poklad. „Byl jsem loni na burze v Drážďanech a jednomu Němci o dvou berlích jsem ukazoval, kudy jít na záchod. On pak přišel, že si od něj mohu vybrat cokoli vystaveného na stole – a měl tam unikát. Tácek z roku 1935, když se dělalo referendum k připojení Sárska. To bylo první, co Hitler zabral. Druhý tácek, který jsem u něj našel, je bez letopočtu, ale asi z roku 1941. Od stejného pána jsem sehnal tácky z Badenska-Württemberska z městečka Bad Herrenalb, kde byly čtyři kilometry od sebe již bohužel zrušené pivovary: mužský a ženský. Mezi nimi se v roce 1974 našla zazděná chodba plná dětských mrtvolek. Mniši a jeptišky se tu navzájem navštěvovali a měli spolu děti, které bohužel takto končily. Mám tam ve Schwarzewaldu chatu, ale tyto tácky jsem dříve nemohl sehnat. Až právě před časem,“ prozradil sběratel z Prahy.

Miroslav Škarvada ze Sedlice u Blatné, bývalý Ústečan, jezdi na burzy Labolog Clubu už dlouhá léta, prakticky od začátku. Patří mezi její spoluzakladatele, tehdy mu bylo 24 let. „Tato burza stála u zrodu mé sběratelské vášně, mé rozsáhlé sbírky,“ prozradil nadšenec, který sbírá pivní lahve, tácky a nálepky od roku 1963. „Pravidelně mi tu přibývají kousky do sbírky. Potkávám tu bývalé sběratele z Ústí, rádi se vídáme. Jsou to třeba kolegové Honzik, Němec a Tikal,“ ohlíží se Ústečan. Novější lidi z Clubu nezná, komunikuje s organizačním pracovníkem Labalogu Martinem Jeníčkem z Bíliny. „Bylo zajímavé být u začátku klubu. Vedli ho pan Tupý a Kozák, oba už tu nejsou. Musel jsem se hodně učit, sbírat tácky a nálepky i lahve není jen tak,“ vzpomínal sběratel, jak sám po panu Tupém vedl ústecký Labolog Club. „Sběratelé z NDR sem jezdili hlavně proto, že se tu mohli setkávat s blízkými ze Západního Německa. Lidé z NDR na západ nemohli, zatímco ti ze západu mohli kamkoli. Byli i pro naši republiku vítaným zdrojem valut,“ dodal Miroslav Škarvada.