Někdo trénuje celý život, aby si splnil svůj maratonský sen někde v ulicích velkoměsta, Lence Berrouche z Bukova jeden maraton nestačí. Miluji dlouhé závody v přírodě. Před pár dny vyhrála nejtěžší běžecký terénní etapový závod u nás. Jmenuje se MUM - Moravský ultramaraton. Letos to byl už devatenáctý ročník, na startu byly dvě stovky "bláznů". Omlouvám se všem, ale uběhnout za sedm dní sedm maratonů nedokáže každý. Průměrné převýšení 900 m, každý den na jiném místě.

Sedm maratonů dokončila sedmdesátka sportovců. Lenka Berrouche pokořila spoustu mužů, v celkovém pořadí byla desátá v čase 29:08:13, druhou ženu v pořadí porazila o sedmdesát minut. V pondělí 12. července už byla v práci, dalším republikovým titulem se nechlubila.  

Sedm maratonů v sedmi dnech
neděle 4. 7. - první etapa Lomnická (43 km)
pondělí 5. 7. - druhá etapa Boskovická
úterý 6. 7. - třetí etapa Blanecká
středa 7. 7. - čtvrtá etapa Tišnovská 
čtvrtek 8. 7. - pátá etapa Olešnická
pátek 9. 7. - šestá etapa Bystřická
sobota 10. 7. - sedmá etapa Cimrmanova
Celkem 301 km

V dlouhém seznamu vytrvalců bylo několik borců z Německa a Slovenska. Nejvíc gratulací v cíli přijímala jednaosmdesátiletá Sigrid Eichner z Německa, která dokončila šest etap. Tu první vynechala pouze proto, že ve stejném termínu běžela u sousedů čtyřiadvacítku. Statistika uvádí, že na kontě má přes dva tisíce maratonů ve čtyřiceti státech.

Maminka tří dětí Lenka Berrouche reprezentovala ústecký atletický oddíl USK Provod. Na otázky odpovídala tiše, fotit se moc nechtěla. "Byla to má dovolená, moc jsem si to užívala. Ubytování ve škole, každý den masáž, rozhovory s kamarády. První maraton byl vlastně okruh, potom nás autobus převážel na vyznačené tratě v okolí, cíl byl zase v Lomnici. Poslední maraton byl zase okruh, nádherná příroda. Každý den rtuť teploměru atakovala třicítku, dnes to vidím trochu jinak, než v tom závodnickém mraveništi. Během třetí etapy jsem měla vlastní polemiku s mozkovými závity, proč to vlastně dělám. Potom mě to zase přešlo a hlava plnila zadané úkoly. Někdo se mě tam ptal, jestli jsem po závodě unavená, odpovídala jsem stručně, normál. Nemám speciální jídelníček, nerada běhám ve městech, ráda mám maso a ryby. Vlastní statistiku si nevedu, ale moc jsem se těšila na mistrovství světa do Rumunska, kde se měla běžet čtyřiadvacítka. Byla jsem poprvé v reprezentačním výběru společně s Radkou Churáňovou a Kateřinou Kašparovou. Záhadný virus to všechno pokazil! Když se mě lidé ptají na základní vybavení vytrvalce, kroutím hlavou. Já přeci nejsem žádná sportovní celebrita, běhám pro radost. Pár dlouhých závodů jsem vyhrála, ale nikomu radit nemůžu. Základem jsou dobré boty, pevná vůle a trénink. Z téhle sportovní dovolené jsem si přivezla do Ústí nad Labem nejen celkové vítězství, diplom, pohár, medaili a dřevěnou kouli, ale především zjištění, že podobných bláznů je u nás víc. Nepotřebujeme televizní kamery a plný stadion, my běháme pro krásnou přírodu, chválíme nadšené pořadatele a jejich nápady. To je i mé krédo," říká vítězka nejtěžšího etapového závodu u nás Lenka Berrouche z Bukova.