Není to ani tři neděle, co se nastěhovali „Romové z tělocvičny" do ubytovny v ulici Čelakovského. No a už musí neštěmická radnice v souvislosti s tím řešit první stížnosti. I na redakci Ústeckého deníku se někteří čtenáři obrátili s problémy.

Prý mají strach kolem ubytovny chodit a navíc pochybují, zda jsou někteří Romové vůbec z Ústí.

„Já mám strach pouštět děti do sportovní haly na trénink," rozčilovala se například Martina Nováková. Hned u ubytovny se totiž hala nachází. „Radši je teď doprovázím. Sama mám ale strach, aby nám něco neudělali."

Nováková pak popisovala svou negativní zkušenost. „Tuhle na mě sprostě pořvávali z okna a ještě dole stály nějaké jejich děti  a sprostě na mě pokřikovaly, abych ukázala prsa."

Do krásnobřezenské ubytovny v Čelakovského ulici se 39 Romů z předlické ulice Beneše Lounského muselo přestěhovat poté, co stavební úřad dům, kde bydleli, označil za nestabilní a přikázal jim vystěhovat se. Poté skončili v tělocvičně zdejší školy a odsud se stěhovali do ubytovny, patřící CPI asi za týden.

Jan Novotný, zástupce ředitele městské policie k tomu vysvětlil, že ale strážníci k ubytovně dochází. „Provádějí tam pochůzkovou činnost, samozřejmě se zpřísněným dohledem, vzhledem k povaze lokality," podotkl.

Lenka Jaremová (ODS), místostarostka neštěmické radnice, uvedla, že skutečně řeší první stížnost od té doby, co se sem Romové z Předlic nastěhovali. „Prý se bojí pouštět děti do Spartaku a raději je osobně vodí. Budeme se tím zabývat a musíme to vyřešit," řekla Jaremová.
Další obyvatel Neštěmic zase Deník upozornil, že někteří z těchto Romů prý nemají trvalé bydliště v Ústí, ale v Mělníce a jinde. „Já vám nemohu říci , kde  mají trvalé bydliště ti,  co přišli z Beneše Lounského," upozornila Jaremová.

„Jsou tam ale skupiny, které mají bydliště jinde, než v Ústí. Spousta lidí z ubytovny skutečně má bydliště v Mělníce, Štětí a podobně. Jen pro dokreslení, podle zákona, v případech hodných zvláštního zřetele, může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat za nájemce i osobu, dlouhodobě užívající jinou, než nájemní formu bydlení," popsala.

Tím se například myslí ubytovna, azylový dům, domovy pro seniory, chráněné bydlení a podobně. „Já se musím v těchto případech ale ptát, jestli to, že když může, tak ale nemusí," dodala Jaremová.

Tím chtěla říci, že v podobných ubytovnách panují často hrozné podmínky, jako malé místnosti, záchod a koupelna společné, žádné vybavení, vlhko, štěnice, ale provozovatelé si za to účtují vysoké nájmy, které vyplácí přímo úřady práce z dávek.