Své o tom vědí například manželé Matouškovi ze Střekova. „Snažíme se rekonstruovat. Musel jsem rozmontovat topení, vyčistit ho," líčí Petr Matoušek. „Vymalovat, do toho pomalu vysoušíme. Na zahradě se nám najednou objevila díra a dům začal sedat a praskat."

Nejsou ovšem sami, ilustrují to i desítky žádostí o vyplacení povodňové pomoci ve výši 20 tisíc korun na opravu bytu, které eviduje magistrát města Ústí. „Pomoc město vyplatilo už 165 žadatelům, celková částka dosáhla přesně 2 432 499 korun," uvádí Karel Rouč z kanceláře hejtmana.

Když Matouškovi počítají škody, docházejí k částce přesahující půl milionu korun. „Pojišťovna nám zaplatila pouze dům jako takový. Bohužel nikoliv domácnost, protože, jak se nevyznám v pojistkách, neměl jsem ji na to sepsanou," povzdechne si stoicky.

To znamená, že si musí koupit všechno znovu. Kuchyňskou linku, ledničku, myčku nádobí. „Na to všechno jsem si buď půjčil, nebo utratil všechny naše úspory," zoufá si Matoušek. „Teď ke všemu ještě žena čeká dvojčátka. Naštěstí jsou v pořádku, ale manželka to teď strašně špatně snáší."

Jinde sice už opravy škod mají za sebou, nebo téměř hotové. Jako například Josef Jahoda ze střekovských Církvic. Ten tu trvale bydlí ve své rekreační chatě a na pomoc od státu, na rozdíl od 81 vodou postižených ze Střekova, tak nemá nárok, protože se to vztahuje jen na bytové jednotky.

První jeho pojistné plnění činí zatím jen 29 tisíc korun, takže bez vypůjčených 100 tisíc korun od syna by opravy asi nezvládl. „Už týden bydlím v opraveném. Jenže zjišťuji, že to peklo ještě neskončilo. Protože jsem si namontoval novou kuchyňskou linku a po dvou dnech jsem zjistil, že mi začala plesnivět, je to tu pořád vlhké," popisuje trable.

Květoslava Čelišová, ústecká zastupitelka, patří také mezi oběti velké vody. Bydlí totiž v Sebuzíně. Myslí si, že by protipovodňová opatření měla mít mnohem širší koncepci než dnes. „Chtělo by to asi začít prevencí. Pak od vltavské kaskády. Do toho nakoupit korečkové bagry na čištění dna Labe, zalesnit svahy a kopce a podobně, prostě se nad tím zamyslet globálněji," říká.

„Jinak co se integrovaného záchranného systému týká, myslím, že funguje dobře, oproti roku 2002 lépe. Jen mám pocit, že lidé nemají dostatek informací o tom, jak pomoc získat," hodnotí a dodává, že hodně pomáhají i dobrovolníci a nejrůznější občanská sdružení.