U sedačkové lanovky bylo ticho, kousek dál u červeného domku horské služby se rojili malí sportovci v přilbách. Sněžný skútr na chvilku zaujal kluky, potom se všichni seřadili u malého vleku a bílé radovánky mohly začít. "Mám tu dva vnuky, Teodorovi je pět let a jezdí sám. Kuba je mladší, ale jak vidíte zvládne to také, když mu trochu pomohu na vleku. Za týden pojedou s rodiči za sněhem do zahraničí, tady to mají jako trénink. Přijeli jsme z Krupky, sněhu tu moc není, ale pro děti to stačí," svěřila se usměvavá paní.

Kousek od ní stál pan Zdeněk. Lyže neměl, ale vydal se na průzkum. "Syn tu má už několik let chalupu, zítra přijedou vnuci z Prahy a předloží ke kontrole vysvědčení, tak jsem byl překontrolovat sníh. Zatím plním funkci topiče, aby mohli hned ráno ven. V provozu je pouze jedna sjezdovka, ale vypadá dobře. Buben je přehrazen, cvičná louka čeká na sníh," vysvětloval sportovně vypadající senior.

U lanovky jsem potkal toho pravého. Krčil rameny a doufal. "Stále všichni věříme, že ta pravá zima se sněhulákem a pořádnými rampouchy ještě přijde. Na víkend bude připravena nová sjezdovka, sedačková lanovka je v provozu celý den. Dnes to bylo bez fronty a dokonce chvilku svítilo i sluníčko. To víte, že bych hned bral přírodní sníh a pořádný mráz, ale stejné sny mají všichni provozovatelé zimních areálů. Na Telnický rohlík ještě nemyslím, nyní mě zajímají jarní prázdniny," prohlásil Ivan Soukup a smutným pohledem provokoval šedé mraky.

Na středním svahu (nová sjezdovka) to místy vypadalo jako při ostrých závodech. Místa tam bylo dost na parádní kousky.