Zná je snad každý. Červená čepička a botky, zelený kabátek, fajfka, plnovous a pusa od ucha k uchu. Zahradní trpaslík. Nejslavnější na světě pocházejí z Ústí, kde je vyráběla porcelánka Ferdinanda Maresche.

Tu založil už Mareschův otec. „Odborná i zahraniční literatura klade založení této nejstarší továrny na trpaslíky na světě do roku 1841," upřesnil Václav Houfek, ústecký historik a trpaslíkolog.

Sám Maresch fabriku převzal v roce 1873. „Od začátku vyráběli mýtické figury. V muzeu máme Mareschovy dva signované trpaslíky, tři nesignované a řadu dalších," pokračoval Houfek.

Ostatně, i obří trpaslík z ústecké zoo, kterého město zapůjčilo na výstavu Trpaslík a jeho svět do jičínského zámku, je variací na mareschovského trpaslíka. Toho, jehož si dal na přebal své LP desky George Harrison ze slavné skupiny Beatles.

Malý segment z figurálních produktů porcelánky Ferdinanda Maresche.

Trpaslíci jsou předmětem vědeckého bádání, Houfek napsal tři odborné studie a řadu popularizujích článků. Mareschovi trpaslíci jsou dnes velmi vzácní. Podle Martina Krska, historika ústeckého muzea, se originálních Mareschových trpaslíků do současnosti dochovalo jen nemnoho. „Mezi sběrateli jsou považováni za Rolls-Royce mezi trpaslíky," dodal.

Ostatně, malá figurka do 15 cm stojí i deset tisíc korun, velká i 1000 eur a více.

Jejich výrobce Maresch se o několik let později stal městským radním a staral se o komunální finance. „Modeléři, třeba August Otto, vyráběli trpaslíky podle pana šéfa," připomněl jednu z podrobností ústecký archivář Vladimír Kaiser. „Maresch z toho měl legraci a podporoval to."

Ačkoli Mareschovi smysl pro humor nechyběl, coby radní a podnikatel však byl velmi racionální a praktický člověk. Za své služby městu si ostatně vysloužil i čestné občanství.

Ostatně, už jeho děd Johann Maresch býval třicet let starostou. Bohužel, ulpělo na něm podezření z defraudace, a tak spáchal sebevraždu. Nakonec se ukázalo, že nic nespáchal, ovšem příliš pozdě.

„Maresch přesvědčil jinak lakotné Ústečany, aby zakoupili jednak pozemky v Předlicích pro průmyslový rozvoj, jednak na Klíši pro rozvoj bytový. Nejprve z toho nadšení nebyli, ale nakonec mu děkovali," líčil Kaiser.

Bývalý starosta Anton Rösler totiž zneužil informace a koupil pozemky, na nichž se plánovala průmyslová výstavba a pak na nich díky této spekulaci velmi zbohatl.

„Nákupem pozemků se díky Mareschovi pak v Ústí takovýmto spekulacím zabránilo. Tato kuriozita tu přetrvávala až do 21. století, kdy na Klíši stály domy na městském pozemku," dodal Kaiser.