Osudy vojáků z druhé světové války nedají spát lidem ani po desítkách let. Vyprávět by o tom mohl Francouz Hubert Francois, který s manželkou na Ústecku pátral po osudech svého otce Alberta.

Ten padl do německého zajetí v roce 1940, krátce po napadení Francie nacistickým Německem. Během pobytu v zajateckých táborech nakonec skončil na nucené práci v Řetouni na Ústecku. Tam se i dožil konce konfliktu.

Právě tato místa chtěl jeho syn navštívit a zjistit i něco o osudech lidí, s nimiž se tu otec setkal. Měl ovšem k dispozici jen pár starých fotografií a dvě jména. „První snímek vznikl 22. června 1940 při registraci mého otce jako válečného zajatce v Mühlbergu,“ vysvětlil Hubert Francois.

Ve tváři muže na snímku se zrcadlí útrapy a únava z dlouhého pochodu přes Francii a Belgii, následovaném dlouhou jízdou v dobytčáku po železnici.

Další snímek pochází z roku 1943 z tábora Stalag IV C na území Sudet. Tyto fotky mu v pátrání na Ústecku příliš nepomohly. Měl však k dispozici i další snímky, které ukazují skupinku mužů, válečných zajatců z Francie, u Jahnelova hostince v Řetouni a žen zavlečených sem z Ruska na farmě rodiny Bendelů, kde pracovaly.

Manželé Francoisovi při pátrání dorazili v červenci do ústeckého archivu. „Pátrat pro ně nebylo jednoduché. Dějiny státní správy jsou matoucí pro Čechy, natož pro Francouze. I když pověstná komplikovaná francouzská byrokracie musí být taky zážitek,“ zasmál se ředitel archivu Petr Karlíček.

Ves Řetouň sice spadá pod Malečov, až do správní reformy v roce 1960 však patřila pod okres Litoměřice. Francouzi tedy jeli nejprve do Státního oblastního archivu v Litoměřicích, kde během svého pobytu bydleli.

„Odtud je ale odkázali k nám s tím, že okres Ústí spravujeme my. U nás se kromě několika pohlednic nedochovalo nic. Řetouň nebyla nijak významná,“ řekl Karlíček.

Zbývala poslední možnost, zajet do pobočky litoměřického archivu v Lovosicích. „Ředitelka Ilona Kotyzová jim hodně pomohla,“ dodal Karlíček. Odkázala je totiž na konkrétní dům, kde jeho otec za války pracoval.

Osudy Bendelů a Jahnů, po nichž Francoisovi také pátrali, jelikož Albert na ně po válce často vzpomínal, skončili s poválečným odsunem neznámo kde. A otcové rodin se z války nevrátili. Najít hostinec v Řetouni ovšem nebylo nijak těžké. Dům zde stojí dodnes a jako hospoda tu žádný jiný nesloužil. Francoisovi jej tak mohli navštívit před svým návratem domů.