Osudy vojáků z druhé světové války nedají spát lidem ani po desítkách let. Vyprávět by o tom mohl Francouz Hubert Francois, který s manželkou na Ústecku pátral po osudech svého otce Alberta.

Ten padl do německého zajetí v roce 1940, krátce po napadení Francie nacistickým Německem. Během pobytu v zajateckých táborech nakonec skončil na nucené práci v Řetouni na Ústecku. Tam se i dožil konce konfliktu.

Právě tato místa chtěl jeho syn navštívit a zjistit i něco o osudech lidí, s nimiž se tu otec setkal. Měl ovšem k dispozici jen pár starých fotografií a dvě jména. „První snímek vznikl 22. června 1940 při registraci mého otce jako válečného zajatce v Mühlbergu,“ vysvětlil Hubert Francois.

Ve tváři muže na snímku se zrcadlí útrapy a únava z dlouhého pochodu přes Francii a Belgii, následovaném dlouhou jízdou v dobytčáku po železnici.

Tiské stěny a jejich krása.
Obec Tisá žádá povolit vstup do skal. Přichází o spoustu peněz

Další snímek pochází z roku 1943 z tábora Stalag IV C na území Sudet. Tyto fotky mu v pátrání na Ústecku příliš nepomohly. Měl však k dispozici i další snímky, které ukazují skupinku mužů, válečných zajatců z Francie, u Jahnelova hostince v Řetouni a žen zavlečených sem z Ruska na farmě rodiny Bendelů, kde pracovaly.

Manželé Francoisovi při pátrání dorazili v červenci do ústeckého archivu. „Pátrat pro ně nebylo jednoduché. Dějiny státní správy jsou matoucí pro Čechy, natož pro Francouze. I když pověstná komplikovaná francouzská byrokracie musí být taky zážitek,“ zasmál se ředitel archivu Petr Karlíček.

Ves Řetouň sice spadá pod Malečov, až do správní reformy v roce 1960 však patřila pod okres Litoměřice. Francouzi tedy jeli nejprve do Státního oblastního archivu v Litoměřicích, kde během svého pobytu bydleli.

Hybridní trolejbusy již zkouší v Teplicích.
Dopravní podnik shání trolejbusy na baterii a autobusy na plyn

„Odtud je ale odkázali k nám s tím, že okres Ústí spravujeme my. U nás se kromě několika pohlednic nedochovalo nic. Řetouň nebyla nijak významná,“ řekl Karlíček.

Zbývala poslední možnost, zajet do pobočky litoměřického archivu v Lovosicích. „Ředitelka Ilona Kotyzová jim hodně pomohla,“ dodal Karlíček. Odkázala je totiž na konkrétní dům, kde jeho otec za války pracoval.

Osudy Bendelů a Jahnů, po nichž Francoisovi také pátrali, jelikož Albert na ně po válce často vzpomínal, skončili s poválečným odsunem neznámo kde. A otcové rodin se z války nevrátili. Najít hostinec v Řetouni ovšem nebylo nijak těžké. Dům zde stojí dodnes a jako hospoda tu žádný jiný nesloužil. Francoisovi jej tak mohli navštívit před svým návratem domů.

Srpen 1968 na Ústecku
Na obyvatele severních Čech čekalo před 50 lety děsivé probuzení. Začala okupace