Inspiroval vás váš táta, který je fanoušek veteránů, nebo to přišlo samo od sebe?
Ano, určitá inspirace z tátovy strany byla, neboť už dávno předtím, než jsem se narodil, vlastnil motocykl Jawa 50 typ 555 a Jawu 250 typ 11, tzv. „Péráka", kterého jsem vždy obdivoval pro jeho vzhled i zvuk. Má veteránská „kariéra" začala, když táta na „Péráka" přidal tandemové sedlo a začali jsme společně jezdit na různé veteránské srazy a akce po celé ČR, ale i v zahraničí.
Netrvalo dlouho a dostal jsem k narozeninám svou první motorku, Jawa 50 typ 23 Mustang, kterou jsem si hýčkal a jezdil s ní po zahradě, poli, dokonce i v lese. Po čase ježdění přišel můj vysněný den.

Jaký?
Táta mi nabídl projížďku na Péráku. Mé nadšení bylo obrovské a hned v té chvíli mi bylo jasné, že veteráni budou pro mě to pravé ořechové.

Jak jste vnímal otcův koníček jako kluk?
Jako kluk jsem otcův koníček nejprve vnímal jako sport, při kterém je důležité vyhrát, a vždy jsem netrpělivě čekal, že za doprovodu nádherného zvuku „Péráka" přiveze pohár, který bych doma vystavil na čestné místo a byl na něj hrdý.
Až postupem času jsem pochopil, že na veteránských akcích je výhra pouhé jakési zpestření a že jde hlavně o zábavu při plnění úkolů, prohlédnout si nádherná historická vozidla a promluvit si s kolegy od veteránů.
Dnes, když si táta pořídil octavii a já osedlal „Péráka", beru veteránské akce jako recesi, skvěle strávený den s přáteli, kteří mají stejný koníček, tedy motorismus, respektive veterány.

Který veterán vás jako první nejvíce zaujal?
Jako první pro mě zajímavý veterán se stal zmíněný „Pérák", jehož tvary, zvuk i vůně výfukových plynů mně i dnes pokaždé vykouzlí úsměv na tváři. Později jsem si začal všímat ostatních veteránů motocyklů a našla se jich celá řada, které se mi také líbily, ale na „Péráka" nedám nikdy dopustit. Jak šel čas, tak jsem začal koukat i po autech a jasným favoritem se pro mě stala tovární značka Škoda, hlavně model Škoda 1000 MB.

Proč jste si vybral zrovna Škodu 1000 MB?
Když jsem už koukal po veteránech automobilech, tak jsem si řekl, že to určitě musí být nějaké české, protože česká vozidla často budí u obdivovatelů vzpomínky na léta minulá, starší lidé se vrací do mladých let a budí v nich nostalgické vzpomínky. Když jsem viděl „embéčko", bylo rozhodnuto.
Líbilo se mi, protože bylo první škodovkou, která měla spoustu nových věcí, jako je např. motor vzadu, samonosná karoserie a protože je to tehdejší lidové vozidlo. Vzhledově pro mě byla jasnou volbou. Nejvíce se mi na „tisícovce" líbilo důmyslně ukryté hrdlo palivové nádrže a interiér.

Kde jste na tu svou narazil, v jakém byla stavu?
Nejdříve jsme s tátou koupili „embéčko" vyrobené v roce 1967 od známého, které bylo ve špatném stavu, a řekli jsme si, že ho zrenovujeme. Když už bylo auto rozebrané a šli jsme se podívat na „zoubek" karoserii, objevili jsme na internetu jiné.
Původní, nebourané, vyrobené v roce 1964, což je první ročník, a hlavně bylo ve vynikajícím stavu a za rozumnou cenu.
Auto měli v Berouně, potřebovalo pár drobných oprav. Takže se pro něj muselo s podvalem. Bohužel pro nás jsme auto viděli pouze na fotkách. Po chvíli uvažování, jak auto dostaneme domů, jsme objednali odtah a jeli se strachem ze stavu auta do Berouna. V Berouně jsme si oddechli, když jsme viděli, že mu moc nechybí. Dnes mu nikdo jinak neřekne než Bobeš.

Co na něm bylo nejtěžší opravit a zrenovovat?
Bobeš byl na své stáří ve velice dobrém stavu, motorově byl v dobré kondici, interiér byl v nádherném stavu, a tak jsme akorát vyčistili brzdy, palivový systém, vyleštili lak a chromové díly a začali jsme jezdit. Až po nějakém čase ježdění se ozvaly nepříjemné zvuky z motoru a po prohlídce jsme došli ke zjištění, že budeme muset provést dodnes největší opravu, opravu spojky.
Časem dostal Bobeš nové blinkry, rámečky světel, lak na ráfkách a nové dynamo. Jinak zatím nic jiného. Dodnes Bobeš sklízí všude velké úspěchy a stává se terčem objektivů fotoaparátů.

Otázka tradiční, co náhradní díly, co peníze?
Embéčka mají výhodu v tom, že to jsou již poválečné automobily vyrobené v ČSSR, bylo jich vyrobeno celkem velké množství a spousta dílů je totožná i s modernějšími modely s motorem vzadu, tudíž je náhradních dílů k sehnání poměrně slušné množství, ovšem Bobeš je jedna z prvních „tisícovek" a některé maličkosti se od novějších liší, takže se musí shánět důkladněji.

Zažil jste s ní už horké chvilky?
Určitě takové chvíle nastaly již na začátku, kdy trasu asi 8 km jsme jeli dvě a půl hodiny kvůli nečistotám právě v palivovém potrubí.
Další podobná situace se nám stala cestou na polskou veteránskou akci do Wroclavi, kdy vypovědělo službu relé a Bobeš přestal dobíjet, sice jsme předpovídali podobnou situaci a vzali jsme si náhradní. Ovšem bohužel nebylo také v nejlepším stavu a tak jsme museli skoro padesátiletou škodovku při každém startování roztlačovat. Bobeš se ale těmito malými závadami nenechal rozrušit a na dálnici frčel jako zamlada 125 km/h.

Kterého veterána byste chtěl ještě mít kromě embéčka?
Určitě bych si chtěl někdy pořídit nějakou předválečnou jawu, to mě láká už dlouho. Stejně dlouho mě láká i Škoda 1200 nebo 1201, kterou by rád vlastnil i můj táta, ale bohužel, nejsou peníze a ani prostor, kam bychom je „ustájili". Snad se to někdy podaří.

Škoda 1000 MB

Typ 990, rok výroby 1964, II. série, motor čtyřdobý, zážehový, řadový čtyřválec s rozvodem OHV, objem 988 ccm, výkon 42 koní (asi 31 kW), převodovka čtyřstupňová. Brzdy hydraulické jednookruhové bubnové na všechna kola a ruční mechanická na zadní kola. Nádrž 32 litrů, spotřeba 7 litrů (pozdější typy 7,6 litru).