„Jo, jsem dost naštvanej. Je velice zvláštní jak ringový rozhodči řídil můj zápas proti Karlosovi a jak bodoval zápas Piráta a Melouna. Hlavní zápasy galavečera ovlivnil jeden muž a viděl to jinak než fanoušci nebo jiný rozhodčí,“ vrátil se k „boxerském souboji roku“ Marpo krátce před koncertem v Ústí. Stál na schůdcích na jeviště letního kina, místní Mekky letních rockových koncertů, hudebních festivalů i slavností. A poté už se začal koncentrovat na show, plnou hitů vlastních i s jeho ostrou rapovou partou TroubleGang.

Nově už ho doprovází v pozměněné sestavě. Živě tak hrají hity včetně „Dead man Walking“ neboli „Démonů“. Zněl tu tak i první klip z alba „2“ TroubleGangu, skladby „Nejlepší“ či klipu s Rytmusem „Podle sebe“.

Jako první tu nabitou sobotu po půl osmé večer ale pobavil letní kino se svým dýdžejem i kolegy rapper Robin Zoot, rodák z ústeckého sídliště Na kohoutě ve Všebořicích. Na svůj věk má výrazné úspěchy, dvě platinová alba, též loňské CD „Robby Trouble“ na vlastním labelu Milion +.

U Zoota nepřekvapí, že hit „Česká Florida“, na který logicky na show došlo, věnoval svému Ústí. Lidi, co hip hop dál v Ústí poslouchají, by snad i mohlo zajímat, že jednou z prvních kapel, co tu na severu poslouchal, byla Sewerká dwojka, tedy osvědčený Wuty a spol.                                                                                              

Kapela i Marpo sám pak do výkonu dali hodně energie, invence i nadšení. Není divu. „Za půl roku je to pro nás teprve druhá show. A to si přece musíme všichni užít, no ne? Jste dnes vážně skvělí,“ chválil Marpo publikum.

A jak ve velkém i vyčerpávajícím zvacím rozhovoru pro Ústecký deník slíbil, došlo tu také na pěknou řádku úderných hitů.

Naprosto nadšená z celé akce byla trojka návštěvníků zdaleka. „Užili jsme si, nelitujeme, že jsme sem z Kvítkova u Sloupu v Čechách jeli. Bavil nás zajímavý Robin Zoot, dřív jsme ho neznali, i Marpo. Toho známe a máme rádi. Škoda, že nedávno s Vémolou box prohrál, neměl v Praze šanci to dohrát,“ shodli se v sobotu cestou z letního kina v Ústí, než nastoupili s podobně nadšeným synem před letňákem do auta a odjeli domů.

Na lavičce na trávě za plotem areálu posedávali dva chlapíci, vzhledově možná i bezdomovci. Všiml jsem si jich už při příchodu a zajímalo mě, jestli tu vydrželi až do konce. Hudbu slyšeli silně, neviděli ale show. Snad stovky lidí, často pohledných dívek i jejich asi ostrých kluků, viděli, když přicházeli na koncert a když pak zas kino opouštěli. A dál tam byli!

„Tolik peněz na lístek nemáme. To spíš na pivo, nebo rum,“ přihnul si z lahve ten viditelně starší. A hned se zajímal, kolik mě lístek stál, jestli mě muzika bavila.