Vždy říkám, že jsem v některých věcech více Čech než ostatní," usmívá se Mata.

Měl jste někdy problémy s rasismem?
To je velmi citlivá otázka. Řekl bych, že je občas cítit, ale už to není tak silné jako v daleké minulosti. Když jsem před x lety začal randit se svou současnou ženou, lidé si na nás ukazovali prstem a to nebylo příjemné. Často manželka dostala výklad od svých spolužáků i okolí, ať není hloupá a že se mnou skončí špatně. Ty doby jsou naštěstí pryč. Lidé naopak přicházejí a říkají, že se ve svém úsudku spletli a že mi drží palce v politice.

Vyčítáte jim to?
Nijak to nikomu nevyčítám, v této republice to nebylo zažité a jakákoli odlišnost byla odsuzována. Díky svému postavení mám dnes respekt a věřím, že svým konáním přesvědčím ostatní Romy k tomu, aby na sobě pracovali, protože to má smysl. Je tu mnoho spořádaných rodin a to číslo roste. I když je náš region vymezen vyloučenými lokalitami, pořád jsme na tom lépe než na Slovensku, Maďarsku, Rumunsku, kde jsou skutečná ghetta a nebál bych se použít termín slamy. V těchto zemích se dá hovořit o tvrdém rasismu viz pan Kotleba a hlídky ve vlaku. Jsem přesvědčen o tom, že bude lépe. V naší zemi, kterou miluji a cítím k ní odpovědnost, je Romům skutečně dobře, je jen potřeba si dát šanci a potlačit předsudky na obou stranách. Nemám rád nálepkování a je potřeba zdůraznit, že se cítím být více Čechem než Romem. Na zahraničních fórech začínám tím, že jsem hrdý Čech a pak až Rom. Ve Spojených státech také nikdo není nejdříve černoch a pak Američan (směje se).

V Bruselu jste měl motivační řeč o postavení Romů v České republice. Jak tuto problematiku vnímáte?
Romové to sice z pohledu možností získání kvalifikovaných pracovních příležitostí mají těžší, ale jsem přesvědčen o tom, že kdo má skutečný zájem, tak příležitost dostane a může být uznán majoritní společností jako přínos. Vím, o čem mluvím, jsem totiž živý důkaz. Snažil jsem se tedy publikum v Bruselu přesvědčit o tom, že si navzájem musíme dát šanci a prostě to zkusit. Cesta vede přes vzdělání. Dopad je nepopiratelný. Jedno vzdělané dítě může skutečně ovlivnit své okolí a pomoci ostatním v každodenním životě.

Mluvil jste také o svém dětství. Jaké jste ho měl a kde jste vyrůstal?
Narodil jsem se na Slovensku, respektive v té době v Československu, a moji rodiče do Ústí nad Labem přijeli za prací z Košic. Taťka nastoupil jako řidič do Setuzy a mamka jako uklízečka do Chemičky. Bylo mi kolem dvou nebo tří let. Mé dětství bylo v rámci možností v pohodě. Nijak jsem nevybočoval z normálu a v učení se pohyboval v průměru. Vyrůstal jsem v obvodní části Střekov, kde bydlím dodnes. Je fakt, že většina mých přátel je českého původu a to na nás mělo velký vliv.

Jak se podle vás žije Romům v Ústí? Znáte nějaké další Romy, kteří jsou úspěšní?
Úspěch je relativní pojem. Pro někoho je úspěch vrcholná politika, pro někoho jen holá skutečnost, že má práci a je schopen zabezpečit svou rodinu. Znám kolem sebe několik vysokoškolsky vzdělaných Romů, majitelů firem i vrcholných manažerů. Myslím si, že se pomalu dostáváme ke kvalifikované práci a získáváme si respekt svého okolí. Samozřejmě jsme na začátku cesty a základním cílem pro naši komunitu bude postupně měnit mediální obraz a zažité stereotypy o tom, že tu všichni jen zneužívají stát a obtěžují spoluobčany. Je však potřeba si přiznat, že ano, takových je tu v našem regionu bohužel mnoho a mne nezbývá nic jiného než cítit politování a omluvit se, ale do jednoho pytle nepatříme.

Proč si myslíte, že se zrovna vám povedlo úspěchu dosáhnout a ostatním Romům ne?
To, co je považováno za úspěch v mém případě, je u tradiční české rodiny normální. Je normální vystudovat terciální stupeň vzdělání, je normální být úspěšným a je také normální volit a být volen. Není to však normální, když jste Rom, a proto se znovu vracím k tomu, že je nutné překonat zažité stereotypy.

Proč?
Doba se mění a s příchodem migrační krize Evropa bude muset na odlišnosti reagovat účinnými integračními či inkluzivními prvky, samozřejmě s respektem k jednotlivcům. Integrace Romů se zdá být i přes všechny oportunistické názory na dobré cestě a my zdaleka nejsme hrozbou pro majoritní společnost a tak velkým problémem v zatěžování ekonomiky. Odhad Romů žijících na území ČR je 300 tisíc. Pokud to „jednoduše" vydělíte třemi, třetina jsou děti, další důchodci a třetina zůstává. Ona třetina, tedy 100 tisíc obyvatel, je podle názoru majority nepracující, protože nechce, a to je nesmysl. Jako kontrast k tomu uvádím základní číslo o počtu nezaměstnaných k lednu 2017, což je celkově 5 %, tedy 380 tisíc obyvatel. To je logicky více, než je Romů celkově i s dětmi. Jak popisuji, máme hodně co zlepšovat, ale v ČR je situace, řekl bych, nejlepší v EU, alespoň to takto vidím já.

V Evropském parlamentu jste se setkal se švédskou europoslankyní Sorayou Post, která je Romka. O čem jste si povídali?
Je to velká dáma. Samozřejmě jsem rád, že jsem s ní mohl krátce pohovořit. Nejenže je to Romka, ale i hrdá feministka, což je velmi nevšední a silná kombinace. Bojuje za práva všech menšin a během svého působení získala velký respekt. Říká o sobě, že je hrdá Romka a to mne vážně těší. Je pozitivním příkladem a je potřeba, aby si z ní naše komunita vzala příklad. V diskuzích je velmi přímá a říká to tak, jak to cítí. Problémům se nevyhýbá, bere je jako výzvu.

Co vás vlastně zavedlo do Bruselu?
Byl jsem nominován americkou ambasádou jako mladý nadějný inkluzivní lídr za Českou republiku a dostal tak možnost absolvovat týdenní školení leadership. Program se nazývá TILN (Transatlantic leadership inclusion network). O dva dny později se konalo tradiční Bruselské fórum, takže jsem měl možnost se ho nejen zúčastnit, ale i vystoupit na něm jako panelista před 150 lidmi z víc než 80 zemí.

Co rodina a přátelé, podporují vás ve vaší politické dráze, anebo vám říkají: Hele, vykašli se na to?
Bez rodinné podpory nelze dlouho vydržet. Je to základna, kam se člověk rád vrací. Občas potřebuje slyšet, že to, co dělá, je správné a že za ním stojí. Na druhou stranu kritika rodiny je neúprosná, když se jim něco nelíbí, zpětná vazba je velmi přímá. Je však důležitá. Občas se totiž politici dostanou do bubliny, ve které si myslí, že oni sami nejlépe vědí, co je pro naše občany nejlepší. Pokud politik není schopen naslouchat a dosáhnout základní sebereflexe, jeho politický život nabere rychlý spád.

Lidé vás často kromě zastupitelstva mohou vidět i v Olšinkách v areálu dřevařské firmy. Jak úspěšný je váš projekt stavby domů a kam všude domy vyvážíte?
Mám to tam rád. Je to firma, která má velmi krátkou historii a postavila se výzvě v palivovém dřevě. Jde o ryze malou českou firmu a takovou jsem neměl možnost nikdy řídit. Vždy jsem byl v korporátu. Před rokem jsme se rozhodli jít do projektu v oblasti dřevostaveb a musím říci, že se náš rozvojový plán velmi dobře naplňuje.

Můžete být konkrétnější?
Postavili jsme vzorový dům na konci minulého roku. První dům zákazníkovi putuje do Německa, druhý do Nizozemí. Poptávka je neskutečná a zájem je z celé Evropy. Výhodou našich modulárních domů je rychlost výstavby ve výrobní hale a jejich převoz na nákladním autě v podstatě kamkoli. Za dva až tři měsíce bydlíte, dům stačí napojit na sítě a vybavit nábytkem. Těším se na rozvoj, potenciál je velmi vysoký. Má vize je postavit dva až čtyři domy měsíčně, cesta k tomu je však ještě hodně daleká.

A máte i nějaký další cíl, kterého byste chtěl dosáhnout?
Mnoho (směje se). Zmíním tři. V osobním životě vychovat slušné, vzdělané a pracovité syny. V profesním pokračovat v projektu dřevostaveb a rozvoje firmy a v politickém dostat naše město z krize nejen politické, ale i rozvojové. Mám smysl pro odpovědnost a jsem hlavně patriot. Tato země je i má, mám ji rád a snažím se ji celosvětově reprezentovat. Vždy říkám, že jsem v některých věcech více Čech než ostatní.

Určitě jako každý Rom máte rád živelnou hudbu, kam chodíte za podobnou zábavou?
Mám rád muziku, pakliže je pěkná, nezáleží na druhu. Prošel jsem svým životem od rapu k vážné muzice a různě se to navzájem kombinuje. Záleží na tom, jakou mám náladu, podle toho volím hudbu. Doby, kdy jsem chodíval za zábavou, jsou pryč, ale pokud je příležitost, rád si zajdu poslechnout živou hudbu.

Řídíte se nějakým životním mottem?
Držím se mottem od Martina Luthera Kinga. V překladu popisuje, že i kdyby věděl, že se země roztříští na kusy, přesto by šel zasadit jabloň. Jde o metaforu, která mne žene kupředu. Jde o vzdor, rezistenci napříč nezvratnému osudu. Je na nás, jak se k výzvám postavíme.