Hned šestá třída se rozdělila na starousedlíky a vesničany. Dnes se tomu všichni jenom smějí. Po pětačtyřiceti letech je svolal do hospůdky U kováře věčný rebel Franta Zavadil a byl to skvělý nápad.

NEDŮCHODOVÉ SNY

Bylo teplo a do plné sestavy chybělo pár jmen. Přišla i třídní učitelka Hradecká a vzpomínalo se na žákovské knížky plné poznámek. Po padesáti letech se sešlost uskutečnila minulou sobotu opět na stejném místě, omluvenku poslalo osm spolužáků, tři už nikdy nepřijdou.

Kolem dřevěného stolu jich sedělo nejprve devět, další přišli po zvonění. Všem je pětašedesát, ale sny nemají pouze důchodové.

"V roce 1966 ukončily základku tři deváté třídy (A,B,C,), skoro devadesát školáků. Kamarádili jsme všichni se všemi. Potom se to rozprchlo do všech stran a dávat dohromady současné adresy po těch svatbách a rozvodech je úkol pro FBI. Obnovil jsem naše béčko, pomáhala mi hlavně Hanka Vydrová, ale kdyby se daly dohromady všechny tři třídy, to by byla věc. Moc jsem se těšil na první sešlost, některé holky jsem nepoznal," říká hlavní pořadatel akce plné vzpomínek.

V sobotu se nemluvilo nad pivkem o politice, nikdo nevytáhl do diskuse trapný televizní seriál, nebo děravé silnice. Chvilku se vzpomínalo na učitelský sbor a chybějící kamarády, potom to byla show plná šťavnatých historek a odtajněných příběhů.

SVÉRÁZNÝ MALÍŘ

Franta s Karlem připomněli hambatou poznámku z WC, dlouze se probírala výtvarná výchova, kde svérázný akademický malíř bodoval především u kluků.

"Když provokatér Zdenek snědl ovocné zátiší, malovali jsme za trest ohryzky a byla to tedy makačka. Ještě to mohl zachránit kámoš, který vyzval učitele k souboji v páce, ale prohrál. Později jsem dostal od tohoto umělce na památku obraz. Tenkrát jsem ho považoval za mazanici, dnes je to vzácnost, kterou mi všichni závidí. Je na něm ženský akt, ale takový zvláštní. Dáma s malou hlavou v šátku a velký zadek.," vysvětluje upovídaný Karel Vosátko.

Všichni se smáli a přidávali další a další rošťácké příběhy, kde škola hrála hlavní roli. Pozor! Nebyli to žádní lumpové, učitel měl vždycky poslední slovo a zdravilo se pěkně nahlas. Panu učiteli s láskou, tak nějak by to vyznělo.

PRO TEBE, KAMARÁDE

První se rozloučil Pepa Kabát, jel z hospůdky rovnou na Telnici, kde čekala celá rodina. Podle jeho slov tam bude 33 nositelů tohoto jména. Hanka Vydrová hned flekovala. "Nás je kolem devadesáti, když se všichni dostaví."

Venda Tomány přijel z Jihlavy, Pavel Lejčar z Prahy, Věra Rousová z Koštova. Stárneme všichni, ale s kamarády je to příjemnější. Poznáte je na černobílé fotce? Tu milou chvilku školních vzpomínek přerušila zpráva, že ve středu měl pohřeb jeden z těch, co se řádně omluvili. Břeťa Růžička.

Tyhle řádky patří tobě kamaráde. Budeš nám chybět. Lidi, užívejte si důchodu, za pět let bude třeba voda dražší než pivo. Františku moc děkujeme!

Spolužáci na konci školní docházky.