Už víme, že město Ústí založil král Václav I. během první poloviny 13. století. V místech, kde sice žili lidé po tisíciletí a kde Slované osídlili kolem hradiště tři sídelní polohy. Musíme ale chtě nechtě uznat, že bez německých kolonistů by také královské město Austí vzniknout ani nemuselo, maximálně by tu zůstala nevelká vesnice.

Dva kostely

Zajímavou situaci, jež tu po příchodu velké kolonizační vlny na přelomu 12. a 13. století nastala, ilustruje i to, že tu v té době stály dva kostely. Starší poblíž ústeckého hradu, či spíš tvrze, zasvěcený sv. Vojtěchu. Ten sloužil dle pramenů potřebám českých osadníků. Nový kostel si nechali postavit novousedlíci, Němci.

Kostel zasvětili Panně Marii v roce 1207. Právě okolo užívání patronátního práva k novému kostelu Panny Marie vzniklo několik nejasností. V době, kdy král Jan doporučil pražskému biskupu k potvrzení za faráře k tomuto kostelu klerika Petra, syna ústeckého měšťana Hermana z Drážďan, se o patronát přihlásil též Řád německých rytířů. Svůj nárok odvozoval v souvislosti s Erkenbertem ze Starkenberku, který jej spolu s městem obdržel od Václava I. za svou věrnost.

„Při zahájil roku 1318 řádový komendátor Lev," píše o tom Lenka Bobková v Dějinách města Ústí. „Vznesl protest proti obsazení ústecké fary a poukázal na opomenutí řádových nároků."

Němečtí rytíři

Řád ovšem nemohl své právo doložit žádnou listinou, jež by jednoznačně o darování patronátního práva hovořila.

Veškeré důkazy byly jen nepřímé, založené na lišácké interpretaci výrazu z listiny z roku 1249. „Theutonici", jimž měl ústecký kostel náležet, prý nejsou zde usedlí Němci, ale právě Řád německých rytířů. Král Jan ustoupil a roku 1321 nárok Řádu uznal. Potvrdil veškerá práva, jež měli němečtí rytíři ke kostelu v Königsteinu, k němuž ústecký kostel Panny Marie náležel coby filiální.

Záležitost ale měla právní vady, a tak již v roce 1330 se klerik Petr, který měl původně patronátní právo nad kostelem držet, za podpory královského rychtáře Hermana rozhodl svůj nárok obnovit. V prvé instanci vyhrál, Řád se ale odvolal k papeži a ten roku 1332 opět rozhodl v jejich prospěch.

Odvolával se přitom na Janovu listinu z roku 1321. Spor ale skončil kompromisem. V dalších letech totiž určoval faráře i král, ačkoli kostel prameny ještě v letech 1454 a 1459 uvádí v soupisu kostelů Řádu německých rytířů.