Symbolem pořádného „průšvihu", jakým je dnes projekt Zanádraží, byla ve dvacátých letech minulého století i městská jatka. Stály městskou kasu mnoho milionů korun a jejich bojkot ústeckými řezníky skončil až po uplynutí jedné dekády od dostavby.

Původní městská jatka z roku 1882 stávala u železniční trati v místě dnešního Mostu Edvarda Beneše. Přestala ale později vyhovovat.

„Hejna krys a zápach z jatek zamořovaly v letních měsících nástupiště sousedního hlavního nádraží a městské centrum," píše v Dějinách města Ústí Vladimír Kaiser.

Chybné podklady

Proto ústečtí zastupitelé roku 1926 rozhodli o stavbě moderních městských jatek v Předlicích. Veřejnou soutěž na projekt vyhrál stuttgartský architekt Joseph Hennings.

Stavba začala roku 1927 a skončila 1. října 1928. Řídili ji Ernst Krob a architekt Franz Josef Arnold. „Téměř všechny dodavatelské práce provedly ústecké firmy. Kompletní strojní zařízení dodala strojírna firmy Georg Schicht," píše Vladimír Kaiser.

Náklady dosáhly 24 872 775 předválečných korun. Jenže při zkušebním provozu se objevovala jedna technická chyba za druhou a jejich řešení a předělávky stály další miliony.

Například městský veterinární referent Lothar Putsch dodal chybné podklady, a tak architekt navrhl poddimenzovanou linku na porážku prasat s denním výkonem 100 kusů, místo potřebných 400.

Moc železa ve vodě

Případně zdroj užitkové vody obsahoval velké množství sloučenin železa a voda se nedala bez nákladných úprav používat pro zařízení na chlazení a zmražování masa. Jateční řád byl velmi komplikovaný a chod jatek nedomyšlený.

Ústečtí řezníci, zvyklí na nízké ceny ve starých jatkách, vyhlásili bojkot těch nových. Prolomit se jej městu podařilo až ve druhé polovině 30. let.