Při hodnocení situace v oblasti policejní, tedy SNB stanice v Trmicích, kromě politicky korektních žvástů o ničem byl napsán velmi zajímavý poznatek: „ … Otázka odsunu Němců jest stále aktuelní mezi českým obyvatelstvem, ježto zemědělské práce jsou ukončeny a z toho důvodu bývalí němečtí zemědělci přicházejí na obtíž novým národním správcům, a to jak v ohledu zaměstnanosti, tak výživy. K ničemu jsou také podezřelí Češi, kteří mají za manželky Němky. Zvláště, pokud jsou úředníky: „ … a obyvatelstvo se snaží převzít správy obcí do svých rukou jmenovitě tam, kde členové MSK (místní správní komise) měli za manželky Němky. To bylo též podkladem pro stížnosti na MSK," píše velitelství stanice Ústí n. L. v situační zprávě z 3. února 1946.

A také k německému fenoménu policejní stanice dodává: „České obyvatelstvo přijímá s povděkem zprávy o odsunu Němců a netrpělivě očekává odsun ze zdejšího okresu."

Absolutní perlu napsal velitel stanice SNB v Zálezlech ve své situační zprávě ze 4. února 1946: „Potřeba odsunu Němců z pohraničí je čím více nutnější, a dokud se tak nestane, nebude v pohraničí klid. Tato otázka je obzvláště nyní velmi aktuální, poněvadž v hospodářství je méně práce, a tím více času na různá přemýšlení. Až budou Němci odsunuti, pomine tak nevraživost mezi staro a novo usedlíky. Nově přišedší Češi neustále vytýkají starousedlíkům, že nadržují Němcům, ačkoliv to není vždy pravda."

Zásobování v únoru

V policejních hlášením z února se ozýval zásobovací pláč: „Vyživovací situace není ještě stále plně na výši. Okres Ústí nebyl v uplynulém měsíci zásoben pšeničnou moukou obou typů. Deputaci ONV u ministra výživy bylo sice přislíbeno, že bude ihned do Ústí odesláno 5 vagonů pšeničné mouky, slib však nebyl splněn. Pšeničná mouka pocházející z obilí zdejší provenience jest velmi špatné kvality, poněvadž obilí vlivem revolučních událostí nebylo včas sklizeno, vzrostlo."

Bylo možné přilepšení, protože přicházely dodávky UNRA. Jenže tyto dodávky byly kritizovány. V okresu se objevily jen ovocné šťávy a obuv. Také obuv UNRA nebyla prý žádným zázrakem. Byla kritizována, že nemůže zmírnit nedostatek obuvi, protože obuv je nepraktická: „Jedná se o obuv špatných forem /nízký nárt, vysoké podpatky atd./, a i kvalitou jest obuv špatná," ozývalo se z hlášení SNB.

Dostal mydlenku

Lidé dostávali nejen potravinové lístky. Přídělový systém byl prakticky na všechno. Například ve všebořickém internačním táboře vydali úředníci potvrzení, které potřeboval Jaroslav Pokorný (1922), když tehdy odcházel z tábora, kde byl předtím zaměstnán. „Potvrzujeme, že … byl stravován v naší společné kuchyni až do 3. února 1946, potravinových lístků nepobíral, též obdržel od nás také mýdlo jen do 3. února 1946. Prosíme, aby mu byla vydána mydlenka, platná od 4. února 1946."

Takže strážný odcházející z tábora, aby si mohl koupit mýdlo, potřeboval mydlenku.

Strážným nevěřili

Pokud jsme se zmínili o internačním táboru ve Všebořicích, jenž byl proměňován v tábor určený pro koncentrování Němců z okresu před odsunem do Německa, je možné se zmínit o dalším zajímavém tématu spojeným s tábory.

Ústecký ONV vydal důvěrnou instrukci pro „správu internačního střediska v Ústí". Věc: „Internační tábory ohniska šeptané propagandy a hnutí odporu." Dopis představoval přepis oběžníku, ve kterém bylo uvedeno:

„Internační a sběrné tábory jsou ohnisky šeptané propagandy a hnutí odporu proti ČSR a jejím lidově demokratickým zřízením.

Zajištění Němci, obzvláště bývalí důstojníci říšské branné moci vedoucí strany NSDAP a jejich složek, úředníci, učitelé aj. zakládají v táborech buňky a šíří protistátní podvratnou propagandu a provádění sabotáží.

Mají dosti finančních a jiných materiálních prostředků i zbraní a třaskaviny a udržují s Němci a českými fašisty mimo tábor čilý styk. Osnují a připravují plány k útěku zajištěných osob.

Připravují útoky na členy bezpečnostních sborů, vyšetřujících komisí a členy lidových soudů.

Jejich nevědomými spolupracovníky jsou nezkušení a nekvalifikovaní strážní, kteří vykonávají svoje povinnosti liknavě a povrchně.

Jejich vědomými pomahači jsou koupení strážní, kteří přenášejí německou korespondenci bez cenzury, prostředkují a střeží schůzky Němců, schovávají Němců ve svých věcech závadné předměty, mapy, zbraně a třaskaviny…"

Jak je vidět, tehdejší československé státní orgány neměly o úrovni strážných v internačních táborech valné mínění.