Na začátku bylo udání: 17. září 1945 kolem 16. hodiny přijeli na motocyklu dva ruští vojáci do Petrovic a požadovali na předsedovi Místní správní komise (MSK) jeden rádiový přijímač. Dva místní svědci na policii řekli do protokolu: „Slyšeli jsme, jak s ruskými vojíny mluvil o nějakém benzínu, ale přesně jejich rozmluvu nevíme, poněvadž vše projednávali ve vedlejší kanceláři," uváděli.

Jeden z nich dodal, že druhý den přijeli Rusové znovu, dostali rádio a předseda dostal od Rusů benzin. O několik dnů později přijel do Petrovic ruský voják s neznámou ruskou ženou a předseda jim vydal nějaký textil na písemné potvrzení. To je uloženo u MSK v Petrovicích. Podle svědků se jednalo asi o šmelinu.

Předseda MSK uvedl k vydání rádia ruskému důstojníkovi a vojákovi a vydání dámských šatů ruské ženě, že tak učinil „na dožádání MNV v Boru u České Lípy ze dne 17. 9. 1945" a dal si to písemně potvrdit. Ruský důstojník mu sám z vlastní vůle dal ještě 30 litrů benzinu. Šoller byl také obviňován, že si nechal nějaké věci po Němcích, které podle soupisu měly zůstat v zajištěných domech.

Není to pravda

Předseda popsal v protokolu, že nic z toho není pravda. Doma v Petrovicích čp. 155 má „pár bot vysokých a 1 pár polobotek" jako svůj majetek, 1 pár vysokých gumových bot patří telegrafnímu stavebnímu dozoru v Petrovicích, 1 pár plstěných bot má půjčený od MSK. Zařízení bytu má přidělené od bytového referenta, který je v Petrovicích v MSK. Ložní prádlo, ručníky a utěrky zakoupil od MSK. Starší svrchník má od konce října a zaplatil 250 korun.

Jak to dopadlo? Petrovický případ byl ústeckým okresním soudem nakonec odložen. Podobných udání a zatčení při skutečně ověřitelných krádežích bylo více.

Odsun

Stále pokračovaly snahy okresu řešit jak se zbavit co nejvíce Němců, aby byly uvolněny byty pro Čechy přicházející z vnitrozemí.

Okresní úředníci si mohli pomoci odsunem Němců do vnitrozemí. Ústecká OSK 18. září 1945 vydala instrukci všem MNV/MSK v okrese, ve které upozornila mimo jiné pod bodem 4, jakým způsobem postupovat s Němci, kteří mají z okresu odjet do vnitrozemí na zemědělské práce. Odsun do vnitrozemí je možný, pokud obec sama tyto pracovní síly nepotřebuje.

Seznam nepotřebných dá „k přezkoušení místní stanici SNB". Policie z bezpečnostního hlediska Němce odsouhlasí, že je lze pustit za prací do vnitrozemí a seznam je poslán do Ústí OSK na bezpečnostní oddělení do kanceláře č. 71 ve třetím poschodí.

OSK seznam schválí a vrátí a místní národní výbory či místní správní komise (MNV/MSK) se dohodnou s vojskem na odsunu Němců. Němci si mohou vzít potřebné množství šatstva, prádla a obuvi a nábytku pokud nábytek ve vnitrozemí, kam odjíždějí, není.

Majetek státu

Vše, co si Němci odvážejí, musí být v seznamu a ten musí potvrdit zástupce obce. Protože vše, co si s sebou Němci odvážejí, je považováno za majetek státu, nová obec si věci ze seznamu v novém působišti Němců musí pohlídat.

Zbytek věcí, které „k výkonu služby v zemědělství nepotřebují, nutno zajistiti." Zajímavá je věta dokreslující tehdejší situaci: „Zemědělci z vnitrozemí nejsou oprávněni odvážeti veškeré svršky Němců, poněvadž by pak účelem odsunu nebyli Němci, ale jejich svršky…"