Rada ústeckého ONV na jednání 11. února 1946 zažila mírné dusno, když zástupce KSČ Innemann a s ním zástupce sociálních demokratů Pekař kritizovali praktiky úředníků MNV.

Zakročiti u MNV

Úředníci prý nerespektovali nařízení o odsunu antifašistů, a tím ohrozili dobrou pověst naší republiky. V usnesení bylo uvedeno, že bude svolána společná schůze koordinačního výboru a Rady ONV „za účelem dohody v otázce antifašistů."

Součástí zápisu sice nebyly žádné podrobnosti o incidentu kolem odsunu antifašistů, ale jistým vodítkem je další bod usnesení rady z toho dne: „Zakročiti u MNV ve věci přehmatů ve Střekově. Vyslán př. (přítel) Zajíček a př. Balzer."

Konfliktů tohoto typu bylo více. Například se dochoval koncept dopisu, který byl vypraven 22. listopadu 1945, jak rukopisně napsal úředník jménem Blažek. ONV v Ústí vytýkal MNV, že evakuační komise nebyla v dostatečném styku s osídlovací komisí. „Při nakládání svršků antifašistů na lodě v Krásném Březně nebyl přítomen zástupce evakuační komise, ač situace ukázala, že toho bylo velmi třeba."

Zatímco antifašisté odjížděli s majetkem do Německa, řada lidí chtěla naopak z Němec se dostat zpět do českého pohraničí. Shodou okolností v den, kdy úředníci řešili problém s odsunem antifašistů, Rada ONV na jednání 11. února 1946 pod bodem 5 vyhověla Ladislavu Krausovi z Vyklic a povolila jeho manželce a dítěti návrat z Německa „za předpokladu, že žadatel je sám národnostně spolehlivý."

Také kulomety

Únor byl též časem, kdy měli na pilno lidé zabývající se chodem internačního tábora v Ústí nad Labem. Pod táborem byla dvě střediska. Skřivánek a Všebořice. Osazenstvo všebořického tábora se muselo přestěhovat na „Skřivánčí pole", jak zněl název druhého tábora. Všebořický tábor měl být uvolněn pro zřízení odsunového střediska.

Razítka používaná v letech 1945 - 1946 v rámci ústeckého internačního tábora.Ve Všebořicích měli být shromážděni Němci pár dnů před odsunem, zkontrolovány veškeré formality spojené s odjezdem do Německa, včetně kontroly zavazadel, zda si neodvážejí něco, co nebylo oficiálně povolené.

Na Skřivánčím poli byl na podzim 1945 internační tábor vyklizen a jeho osazenstvo přešlo do Všebořic. Neboť na Skřivánku byli ubytováni na několik měsíců sovětští vojáci. Všebořický tábor tím byl ale zoufale přeplněn.

Internovaní Němci se stávali v roce 1946 opět obyvateli tábora v lokalitě na dnešním Skřivánku, s nimi se samozřejmě přesouvali do staronového působiště i strážní, jejich pistole a pušky, ale také kulomety.

Výzbroj strážných připomínala bleší trh se zbraněmi. Bylo tam možné najít zbraně ze všech koutů Evropy i z Ameriky. Pokud jde o kulomety, v seznamu zbraní bylo uvedeno: Leh.kul. 28 ČZ 2, Leh.kul. Hotschkis 1, Leh.kul. vzor 34 8, Leh.kul. vzor 42 1.

Celý seznam pistolí, pušek, automatů (samopalů) a kulometů je dlouhý, obsahuje i počty střeliva (pět a půl tisíce nábojů různých ráží) a k němu i dovětek: „Veškeré zbraně v tomto seznamu uvedené jsou používány stráží ku střežení internovaných Němců. Jelikož celý tábor přesídlí z Všebořic zpět do Ústí n.L. na Skřivánčí pole, kde bude 14 věží ku střežení, bude nezbytně nutné pro každou tuto věž přiděliti jeden kulomet. Kulomety by používali členi SNB, kteří mají v dohledné době převzíti střežení tábora."