Na začátku stojí na parketu desítky párů vyjukaných dětí, na konci stejný počet elegantních mladých lidí vyzařujících sebevědomí a nonšalanci. S potěšením je sledují nejen jejich rodiče, ale také manželé Martina a Jan Rottenbornovi. Taneční mistři, kteří vedou kurzy v ústeckém Domě kultury a děčínské Střelnici.

Manželé si tanec zamilovali už při svých tanečních. Pár však tehdy ještě netvořili. „Vše pro nás začalo velkou náhodou. Naši taneční partneři přestali tančit a najednou jsme tančili spolu. Zní to jako pohádka, ale byl to osud,“ vzpomínají.

Mladý taneční pár využil šanci soutěžit v TK Ústečan u manželů Kubátových a v STK Gebert pod vedením legendárního Antonína Geberta. „Vytančili jsme si mezinárodní třídu ve standardu. Když jsme se soutěžemi skončili, přešli jsme k výuce tance,“ vypráví.

Pár se pravidelně setkává i s ostatními tanečními mistry. „Existuje Svaz učitelů tance, který vznikl jako Klub tanečních mistrů v Království českém už v roce 1895. Je to druhá nejstarší taneční organizace světa, staří dobří Angličané nás předstihli jen o rok. Řekl bych, že obyvatelé Česka jsou tanečně nejvzdělanějšími občany světa,“ připomíná Jan Rottenborn.

„Jen u nás a na Slovensku existuje tak dlouhodobé a odborně zajištěné taneční vzdělávání. Je unikátní, aby byly taneční kurzy naplněné a nikdo děti nenutil,“ dodává.

„Když pak člověk vidí usměvavé tváře, které se umí povznést nad tím, když něco zkazí, je to velká radost,“ připomíná jeho manželka.

Na tanci je podle nich krásné to, že když mu člověk propadne, tak spoustě nepříjemných maličkostí přestane přikládat váhu. „Výzvou může být například zvládnutí otáčky vpravo ve waltzu. Ale jestli někdo vyluxuje nebo vyzvedne děti ze školky, to už taková výzva není,“ usmívá se Jan Rottenborn.