„V roce 1993 jsem reprezentovala Českou republiku v Bulharsku. Ve městě Borovec jsem tenkrát s kamarádkami Jiřinou Pelcovou, Ivetou Roubíčkovou a Evou Hákovou ve štafetě 4x7,5 km vydřela zlatou medaili," říká Jana Vápeníková.

K srdci jí přirostl biatlon

Jako malá holka vyzkoušela hned několik sportů, nejvíce jí ale přirostl k srdci biatlon. Vyučila se cukrářkou a pracovala v Hrbovicích. Každý den po práci běhala na Střížák, střílet chodila s taťkou na Mariánskou skálu. V roce 1990 odešla do Jablonce nad Nisou, kde se zakládalo zimní středisko vrcholového sportu. „Měla jsem hned tři trenéry. Milana Janouška, Miroslava Šimůnka a Stanislava Řezáče. V Bulharsku nám to tenkrát sedlo a druhé Francouzky se moc divily. Je to už přes dvacet let, hodně se toho v tomto sportu změnilo. Olympiáda v Soči patřila biatlonu a já držela palce hlavně Gábině Soukalové," konstatuje Jana Vápeníková.

Po předání reprezentačních povinností mladším se dala na triatlony. Každý rok si jich naplánuje tak šest sedm. „Baví mě prohánět omladinu a dokazovat všem, že ještě nepatřím do starého železa. Fyzičku ladím na horském kole, občas si zaběhám, rezervy mám v plavání. Absolvovala jsem v říjnu i extrémní závod do vrchu Krušnohorský Everest. Pěkná zabíračka. Tříčlenné družstvo se střídá po jednotlivcích dvanáct hodin. Ženskou soutěž jsme vyhrály, Bouřňák jsme pokořily jednatřicetkrát," vysvětluje zkušená sportovkyně.

Sportovní rodina

Na stěně za ní jsou relikvie z posledních závodů. Startovní čísla, letáky, fotky, medaile. Triatlony Světec, Varnsdorf, Povrly, Mimoň. Závod na horských kolech Krušnoton je dlouhý 110 kilometrů a Jana Vápeníková ho letos dojela třetí ve své věkové kategorii. Drsný závod na horských kolech Krušnoborec vyhrála dvakrát po sobě. „Sportovní sny patří do mého života. Nejdále jsem byla na běžkách v Kanadě, dcera Nikola je juniorskou mistryní republiky v judu, maminka by mohla napsat knihu," uzavírá Jana Vápeníková.