Kurátorka výstavy Dagmar Havlíčková vysvětlila, že vznikla pod patronací jabloneckého muzea. „Je to bilanční výstava, unikátní tím, že vystavovaná díla vznikala ve sklárně pana Vobruby ve švédském Gusumu. Pokrývá tvůrčí období po jeho emigraci od roku 1968 i počátky v Čechách. Dominuje jim nadhled a vtip." Sám Vobruba během včerejší instalace exponátů vysvětlil, že nejraději má vystavované dílo, nazvané Nový život. „Těžko říci proč, prostě se mi líbí," smál se. Zájemci mohou výstavu navštívit od 18. července do 16. září.

Rozhovor sMilanem Vobrubou, celosvětově proslulým sochařem a sklářským výtvarníkem, který přijel ze Švédska do Ústí, aby uspořádal výstavu v ústeckém muzeu:

Sochař Vobruba: Nejvíc si vážím práce pro pana Havla

Milan Vobruba je sochař, designer a sklářský výtvarník. Během své kariéry dodal své dílo celosvětově známým osobnostem, jako Ronaldu Reaganovi, králi Fajsalovi, nebo Nehrúovi. S jeho prací se Ústečané mohou seznámit na výstavě v městském muzeu.

Dnes žijete ve Švédsku, kam jste emigroval v roce 1968, v čem to pro vás bylo jiné, jaké byly vaše první pocity a dojmy?
Byla mi zima, měl jsem hlad, ovládla mě únava a všechny negativní pocity. Ocitl jsem se v jiném světě a jiné situaci. Chvilku to trvá, než si člověk zvykne, začátky nejsou jednoduché. Ale získal jsem na vzdělání, které dalece převyšovalo švédský vzdělávací systém. Cizinec také musí pracovat dvakrát usilovněji, aby ho jiný národ přijal mezi sebe, to vždycky říkám.

Nakonec jste ale prorazil, proslavilo vás například Aleppo…
To je technika povrchové úpravy skla, kterou jsem vynalezl. Založil jsem ve Švédsku sklářskou huť, abych měl volné ruce na experimentování a tvorbu vlastního designu.

Která z výstav pro vás byla zlomová, máte ji nejraději a ovlivnila vaši kariéru nejvíce?
To se tak nedá říci. Já žil kromě Švédska i v Německu. Nejprve přicházelo lidí velmi málo, později byl ten zájem enormní. Dostal jsem cenu výtvarníka roku. Přirozeně, třeba Tanazawa v Japonsku, nebo výstava v Benátkách bývají poctami, ale těžko říci, kterou z nich mám nejraději.

Mimochodem, co ta výstava v Ústí, jak se vám tu líbí?
Tady se mi líbí, žijí tu příjemní lidé, obdivuji zdejší krajinu i tu mexickou hospodu, kde jsme jedli. Velmi si vážím, že tu mohu vystavovat. Ostatně, vystavoval jsem v mnoha muzeích na světě, ale musím říci, že to zdejší je velice krásné, lidé by si ho měli vážit.

Dodával jste skleněné objekty pro velmi známé osobnosti, které z nich si nejvíce vážíte?
Samozřejmě, nejvíce si vážím práce pro pana prezidenta Václava Havla. Zhotovením skleněného objektu pro něj mě pověřila švédská královská komora a prsty v tom měla i česká ambasáda, kde jsem jako první z Čechů po pádu komunismu vystavoval.

Na závěr, v čem vidíte poslání svého díla?
Cokoliv člověk dělá, musí mít smysl, kdyby ne, je zbytečné se tím zabývat. Umělec musí najít svůj rukopis. Při jeho hledání jsem měl tolik příjemných problémů a život utíkal, že jsem si to ani nestihl uvědomit. Myslím, že jsem žil krásně.