Stejnou cenu ostatně získal ostatně před lety také, za výstavu Rok trpaslíka. V rozhovoru popisuje velké změny, které muzeum čekají se změnou zřizovatele a jak se to dotkne muzejních fanoušků.
Muzeum se právě nachází v procesu změny zřizovatele, kdy jím přestane být město Ústí nad Labem, které si tím uvolní ruce k financování městského divadla a stane se jím Ústecký kraj. Jak dlouho to bude trvat?
Bude to dlouhý, velmi složitý a dlouhodobý proces. V podstatě jedna organizace přestane existovat, a vznikne jiná, která musí převzít všechny její závazky, zaměstnance, majetek dle dohody města a kraje. Nemohu odhadovat ani časovou náročnost. Pokud někdy v pololetí ta nová organizace vznikne, tak snad do konce příštího roku bychom možná mohli mít hotovo. Mohlo by to trvat i déle, kdybychom dělali například hloubkovou inventuru včetně sbírek, kterou jinak ministerstvo kultury nevyžaduje, protože podle zákona není zapotřebí, trvalo by to mnohem déle. Například litoměřické muzeum je mnohem menší a trvala mu dva roky. Jen nemovitosti, které máme, mají účetní hodnotu skoro půl miliardy korun.
Čeká vás taková kontrola?
Naštěstí zákony a další právní předpisy nevyžadují mimořádnou inventuru, naše dosavadní práce je dostatečně kvalitní, aby dala věrný obraz správy svěřeného majetku. Na tom je shoda také ve vedení kraje a města, stejně jako u Ministerstva kultury ČR. Kdyby se měla uskutečnit úplná inventura veškerých sbírek, tak by se to vzhledem k omezené kapacitě odborných pracovníků a velkému množství sbírkových předmětů nedalo stihnout v řádech měsíců, trvalo by to jeden a více roků. Ve sbírce máme nyní více než dvě stovky tisíc evidenčních čísel, které reprezentují zhruba 1,2 milionu sbírkových předmětů. V muzeu sice pracuje celkem jednačtyřicet zaměstnanců, ale kurátoři sbírek nebo konzerváři, těch je pouze čtrnáct. Zdaleka ne všichni mají plný úvazek.
Co tato změna znamená jednak pro muzeum a jednak pro veřejnost?
Pro veřejnost by změna zřizovatele neměla představovat žádné výrazné změny. Muzeum zde zůstane, stejně jako muzejní sbírky a muzejní budova, samozřejmě také muzejnice a muzejníci. Určitě se změní název muzea a IČ. Podstatnější změny budou ve vnitřním provozu muzea, neboť Ústecký kraj má nastavená jinak pravidla fungování svých příspěvkových organizací než město Ústí nad Labem. Fakticky to bude znamenat zátěž především na vedení muzea, které bude muset přizpůsobit vnitřní chod novým podmínkám, jako bude třeba nová zřizovací listina nebo vnitřní směrnice Ústeckého kraje. Také budeme muset převést správu veškerého movitého a nemovitého majetku, včetně sbírek muzejní povahy a knižních fondů. Věřím ale, že změnou zřizovatele postoupíme mezi třicet nejvýznamnějších muzeí v České republice. Kraj má pouze trochu jiný způsob práce, než město.
Kdybyste měl nějak zhodnotit vztah města a muzea, jak byste ho shrnul?
Město převzalo zřizování muzea již v roce 1986 a zůstalo to tak zachováno dodnes. Během té doby se podařilo vybudovat nové sídlo muzea v rekonstruované budově a zajistit tak jeho existenci na řadu let. Město nás podpořilo i v získání dalších objektů, které využíváme nebo budeme využívat pro naši práci, jako jsou areál Důlce nebo hala Klíše. Podařilo se také vybudovat jedinečnou historickou expozici. Já jsem přesvědčen, že přes některé dílčí problémy byl vztah města k muzeu vždy dobrý. I současné vedení nás plně podporuje a já jim za to děkuji.
To by mohla ilustrovat čísla ve smyslu financování, jaký máte rozpočet a co z toho je od města?
Plánujeme náklady na letošní rok ve výši něco přes 35 milionů korun. Podstatnou většinu nákladů kryje příspěvek od zřizovatele.
Podobně se vás zeptám, co pro vás osobně vlastně znamená muzeum?
Muzeum je pro mne především nástroj, který si moderní civilizace vytvořila pro pochopení sebe sama a světa, ve kterém se zrodila. Není náhodou, že muzejní sbírky stály na počátku řady moderních vědeckých oborů. Bez hmotných důkazů, uložených v muzejních sbírkách, nemůžete prosazovat žádné kritické poznání přírody ani lidských dějin. Pro mne osobně je muzeum celý můj život.
Většinu svého života jste strávil prací pro ústecké muzeum, co z toho považujete za nejvýznamnější?
K nejdůležitějším řadím samozřejmě svůj díl práce na rekonstrukci hlavní budovy ústeckého muzea. Projekty vznikaly v letech 1997 až 2001, vlastní rekonstrukci po různých peripetiích město za pomoci dotací dokončilo v roce 2011. Vedle toho jsem například spoluzakládal vědeckou Společnost pro dějiny Němců v Čechách a pracoviště pro dějiny Němců u nás v muzeu, které se od roku 2006 osamostatnilo jako obecně prospěšná společnost Collegium Bohemicum. Výsledkem je pak historická expozice, nazvaná Naši Němci, kterou jsme otevřeli pro veřejnost v roce 2021.
close
info
Zdroj: Deník/Janni Vorlíček
zoom_in
V ústeckém muzeu pracuje jako ředitel Václav Houfek. Pod jeho vedením získalo řadu ocenění i stejně prestižních návštěvníků.
Jaké byly vaše osobní začátky v muzeu a jak vypadala první odborná práce?
Nebyla to úplně jednoduchá cesta, ale v září roku 1986 jsem nastoupil do muzea v Ústí nad Labem jako historik. Osobně podezřívám tehdejšího ředitele našeho muzea Františka Ledvinku, že ho k mému přijetí vedlo především to, že jsem byl po vojně, mladý, zdravý a fyzicky zdatný. Ke své první odborné práci v muzeu jsem vyfasoval krumpáč, lopatu a zakopával uzemnění hromosvodu u jednoho z objektů skanzenu v Zubrnicích.
Ústecké muzeum si získalo ocenění. Které je pro vás osobně to nejdůležitější?
Řekl bych, že to byla první Gloria musaealis, Zvláštní cena v kategorii Muzejní počin roku 2004 za projekt Rok trpaslíka. Při předávání ceny mi tehdejší ministr kultury Pavel Dostál řekl, že ho těší, když vidí dělat muzejní práci s humorem. Mne hlavně těší, že jsem se dočkal už jako ředitel muzea dvou prvních míst v kategorii muzejní výstava roku v letech 2015 a 2021. Mí mladší kolegové a kolegyně v ústeckém muzeu odvádějí skutečně skvělou práci, můžeme na ně být hrdí.
Jako historik se dlouhodobě věnujete dějinám Němců v českých zemích, co vás k tomu přivedlo, kromě regionu ve kterém žijeme, tedy v bývalých Sudetech?
Základy vybudovala má rodina, mezi předky a příbuznými mám Němce i Rakušany. Já sám jsem se narodil v Bruntále, do základní školy jsem začal chodit v České Lípě, dva roky vojny jsem strávil v Chebu a v Kynšperku nad Ohří. Většinu života jsem prožil v Ústí nad Labem a v městečku Chlumec pod Krušnými horami. Takže jsem vlastně celoživotní Sudeťan. Přičemž v Ústí nad Labem se už na konci 80. let minulého století místní historická obec poměrně otevřeně zabývala dějinami „našich Němců“. Takže to pro mne byla vždy naprosto přirozená věc.
Vedle práce v muzeu přednášíte i na ústecké Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně, co přesně studenty učíte?
Od roku 1995 vedu seminář úvodu do muzeologie pro historiky na filozofické fakultě. Vedle toho jsem přednášel i různá jiná témata, ale hlavně jsem spolupracoval na řadě vědeckých projektů. Pro mě osobně to byla jedinečná možnost se podílet i na mezinárodní spolupráci. Osobně je to důležité pro kvalitu mé odborné práce a samozřejmě jak stárnu, tak je příprava a diskuze se studenty pro mne také důležitá pro udržení schopnosti kritického myšlení. Během mého působení na UJEP jsem vedl více než padesát bakalářských nebo diplomových prací. Z řad těchto mých bývalých studentů je dnes šest mých spolupracovníků v ústeckém muzeu. Ale své žáky mám v řadě dalších muzeí, archivech nebo pracovištích památkové péče.
Na závěr, co plánujete do budoucna a co bude nutné v muzeu po změně zřizovatele udělat, či vyřešit?
V budoucnu se musí řešit nové depozitáře, to je stálý úkol ve všech velkých muzeích. Přesun pod kraj pro nás bude příležitostí rozvinout dále své aktivity. Určitě to podpoří naši oblast výzkumu a vědy, kde má kraj již dlouholetou zkušenost. Pro návštěvníky v příštím roce chystáme jako hlavní výstavu na téma ústeckých pověstí a nadpřirozených bytostí, která bude doprovázena výstavou o německém spisovateli Otfriedu Preusslerovi, který pocházel z Liberce, a je autorem například slavné Malé čarodějnice nebo příběhu Čarodějův učeň, který zfilmoval režisér Karel Zeman. Tuto výstavu přebíráme ze Sudetoněmeckého muzea v Mnichově. Vedle toho proběhne v druhé polovině roku výstava o historii ústeckých mostů, která by měla oslovit všechny ústecké patrioty a zájemce o dějiny techniky a regionu.
