Připravujeme novou koncepci Muzea v přírodě Zubrnice. Pro návštěvníky chystáme celou řadu novinek. To jsou slova Ivany Mikulecké, která ve funkci ředitele nahradila zakladatele muzea, tehdy ještě skanzenu, Františka Ledvinku. Teď se ovšem potýká s problémy, spojenými s mimořádným stavem kvůli pandemii koronaviru, což by mohlo ovlivnit i chod muzea do budoucna.

Pandemie koronaviru dokázala překazit nejeden dobrý plán a nápad, jak je to se Zubrnicemi, o co všechno kvůli tomu přicházíte?
Je nám líto, že v této době nemůžeme přivítat osobně v našem muzeu návštěvníky a připomenout si s nimi jarní tradice a zvyky, inspirovat je velikonočně vyzdobenými interiéry, pomoci s pletením pomlázek. V plánovaném termínu neuskutečníme ani Myslivecký den, jehož přípravě už byla věnována značná energie.

Jak to vypadá s květnovými akcemi?
Třetí květnovou sobotu jsme chtěli uspořádat zcela nově pojatý Májový jarmark s bohatou účastí regionálních prodejců a řemeslníků, mnozí se u nás měli objevit úplně poprvé. V neděli 16. května jsme chtěli volným vstupem pro všechny oslavit mezinárodní den muzeí. Situace nás mrzí.

Vidíte i nějaká pozitiva v tom, že nemůžete pořádat žádné akce?
Kromě pochopitelných finančních ztrát a svízelné situace našich prodejců a účinkujících nám pandemie přináší možnost uplatnit vynalézavost a zůstat s návštěvníky ve spojení online. Aniž bychom nabádali k nepovolenému shromažďování, můžeme zájemcům nabídnout načerpání nových sil při procházce podél Lučního potoka.

Dopadnou na vás nějak konkrétní finanční ztráty způsobené pandemii?
Je možné, že někteří naši spolupracovníci ukončí v důsledku pandemie svou živnost. Jako každý, i my v této době hledáme v rozpočtu finanční rezervy a způsoby, jak situaci překlenout a vyjít z ní posíleni.

Tak letos ve skanzenu bavil masopust: 

Fotogalerie: Masopust ve skanzenu v Zubrnicích

Co se právě ve skanzenu děje? Jaké práce děláte, na co jindy není příliš času, co opravy a restaurování, depozitáře?
Život se u nás v muzeu nezastavuje ani za této situace. Vymalovali jsme interiéry kanceláří a vzdušněji rozmístili nábytek, aby se zaměstnancům lépe pracovalo. V muzeu probíhají jarní práce na údržbě objektů, ořezy ovocných stromů a údržba zeleně. Lokomobila pohánějící zemědělské stroje se po obnově, která právě finišuje, ukáže v celé kráse. Po přerušení prací se do muzea opět vrací firma, která bude pokračovat ve výměně střešní krytiny na dvou objektech.

Tato těžká doba vás zastihla v situaci, kdy jste ředitelkou muzea velmi krátce. Jak se vám na funkci nastupovalo po jeho zakladateli Františku Ledvinkovi, který si díky tomu vybudoval obrovský respekt laické i odborné veřejnosti?
Muzeum už delší dobu sleduji a znám. S většinou kolegů jsem v minulosti spolupracovala, měla jsem možnost je poznat a učit se od nich, proto stále cítím především obrovskou zodpovědnost. Zároveň pracuji s kolegy z Vysočiny, Hané a Valašska, tedy z celého Národního muzea v přírodě, což považuji za velmi dobrou zkušenost, získávám tím nejen další přátele v oboru, ale také cenný nadhled. Mým záměrem bylo a stále je se pečlivě seznámit s chodem muzea, zachovat to, co dobře funguje a přinést nové nápady. Považuji za výhodu, že František Ledvinka vybudoval muzeu respekt a já se snažím s pokorou na jeho působení navazovat.

Mimochodem, jak jste se s muzeem seznámila?
Když jsem jako studentka v areálu muzea v roce 2009 skládala zkoušku z lidové architektury, už jsem zdejší muzeum znala jako návštěvnice jarmarků i jako projektová manažerka. Projekt Sasko-české oživení venkovského kulturního dědictví v Schönbrunnu a Zubrnicích, který jsem koordinovala, byl úspěšný a v přeneseném domě z Loubí se podařilo v roce 2012 otevřít Víceúčelové vzdělávací centrum.

Jak začala vaše cesta za historií a k nám do Ústí?
Pocházím z Karlových Varů. Do Ústí nad Labem mě přivedlo studium stavební historie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně. Obdiv k historické architektuře a snaha podílet se na její záchraně mě dovedly k práci v oboru památkové péče na Národním památkovém ústavu, posléze Krajském úřadu Ústeckého kraje, či v Institutu pro památky a kulturu.

Určitě máte plány, co byste v muzeu chtěla zlepšit. Jaké máte nové nápady?
Vedení muzea je pro mě velkou životní výzvou. Masopust, který proběhl v polovině února, byl naší první letošní víkendovou akcí a ukázal, že si vážíme obyvatel obce Zubrnice a budeme vděční, když se nám podaří zde v symbióze žít a spolupracovat i přes určité obtíže, kterým se v návštěvnické sezóně nevyhneme. Pracujeme na nové koncepci muzea a diskutujeme o její podobě s řadou odborníků. Je pro nás důležité komunikovat a udržovat vřelé vztahy s ostatními turistickými cíli, které lákají do Zubrnic návštěvníky.

Radí vám návštěvníci, co by bylo dobré zlepšit?
Chceme našim podporovatelům naslouchat a umožnit jim podílet se na zlepšeních, k tomu v dnešní době patří komunikace prostřednictvím webových stránek nebo facebooku, ale stále i zpětná vazba získaná v rozhovoru při osobním kontaktu. Určitě bych také zmínila potřebu investovat do oprav našich staveb a cíl vdechnout život úspěšně přesunutým objektům.

V čem je vlastně největší rozdíl mezi klasickým muzeem, třeba tím ústeckým a skanzenem?
Lidé u nás při prohlídkách, výstavách a oživených akcích naleznou informace o hmotném i nehmotném dědictví a historii regionu. Neukazujeme ale jen sbírkové předměty, umístěné za vitrínou. Jsme v živé vesnici a v přírodě, náš areál zaujímá prostor o výměře zhruba 20 hektarů. Prezentujeme hmotné prameny, kterých se můžete dotknout a které nám svou autenticitou pomáhají přiblížit návštěvníkovi minulost. Připomínáme životní osudy, obyčeje, vynalézavost technologických postupů, které se promítaly do vztahu ke zdejší krajině a péči o ní.

Čím se historik zabývá u vás především a proč, co jinde nedělá?
Naši kurátoři se musejí velmi dobře orientovat v obecných historických souvislostech a kriticky je používat na regionální úrovni při přípravě nových expozic. Zaměřují se na oblast Českého středohoří. Vykonávají funkci garantů, kteří hlídají, aby se ve výzdobě interiérů nebo při používání nástrojů, nebo strojů neobjevily chyby. Jistou specifičností je práce s biologickými sbírkami, které jsou živé a musíte se o ně starat. Naše kolegyně tak například pečují o bylinkovou zahrádku a podílejí se na sušení jablečných a hruškových křížal.

Vánoční jarmark v Zubrnicích 2019: 

Fotogalerie: Tradiční vánoční jarmark v Zubrnicích

Muzeum lidové architektury bývá často místem, kam přijíždí filmaři, ať už dokumentaristé nebo ti, co točí příběhy. Očekáváte nějaké? A s kterými jste se už setkala vy osobně?
Nejčerstvěji mohu zmínit podzimní přítomnost televizních kamer, kdy jsme spolu s Františkem Ledvinkou natočili záběry týkající se hruškových křížal. Ukážeme tam naše unikátní horkovzdušné sušárny ovoce a sadu s historickými odrůdami ovocných stromů do epizody Hruška ze seriálu Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Věřím, že štáb k nám zavítá v tomto roce znovu a natočí například interiéry naší školy.

Jak vypadá plánování akcí na letošní rok, na co se po ukončení mimořádných opatření můžeme těšit?
V tuto chvíli je těžké cokoliv předvídat. Zkraje července bychom chtěli hostit 22. ročník mezinárodního výtvarného sympozia, zahájit plánované výstavy, o svaté Máří Magdaleně podniknout pouť. Připravujeme výstavu k fenoménu chmelařství a připomeneme letošní výročí 230 let od narození Vincence Zahradníka, kněze a filozofa, který působil v Zubrnicích.

A co plánujete vy osobně?
Plánuji osvědčit se v tomto nelehkém období ve své pozici, učit se od kolegů a stát se osobností udávající směr této pro místní pamětníky a patrioty důležité muzejní instituce. Ráda chodím do přírody, a proto budu, až mimořádná opatření skončí, cestovat po České republice, podporovat péči o památky.

Ivana Mikulecká
• Ředitelka Muzea v přírodě Zubrnice od října 2019.
• Vystudovala Filosofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
• Pracovala také v Národním památkovém ústavu, Krajském úřadě a v Institutu pro památky a kulturu.