„Pravidelně kolem třetí ráno mi pes řádil na zahradě jako pominutý. Na zloděje to nevypadalo, ale přeci jen jsem vzal baterku a pochválil hlídače. Když proti mně vyrazila chlupatá koule, myslel jsem, že je to nějaký jezevec, neučesaný divočák nebo recese kamarádů," popisuje Miroslav Polcar první setkání.

V zoo nechybí

Nedalo mu to a zavolal do ZOO. Ta ale žádné zvíře nepostrádala. „Druhý den jsem vyčkával u okna a sledoval psa. Kolem třetí jsem návštěvníka zaměřil. Byl to mýval," pokračuje.

Na internetu začal hltat informace vzdělanců v oboru myslivosti. Pěkně se prý zapotil, když zjistil, že v Německu mýval žije volně v přírodě a původcem jeho nasazení do lesů u Ederského jezera je údajně Hermann Göring.

„To bylo v roce 1934 a od té doby se mýval u sousedů pěkně přemnožil," říká amatérský badatel. Mýval na jeho zahradě pěkně řádil. Sklidil broskve, meruňky, višně, poničil okurky. Vyhnal všechny opeřence. Zakousl želvu, kterou omylem nechali venku. „Musel jsem jednat.  Děti se na mývala těšily, já zuřil," přiznává.

Šikovné tlapky

Volal jsem na všechny možné instituce a očekával radu. Nakonec jsem sehnal kovovou past a čekal. K mému překvapení hned druhý den v kleci seděla překrásná samice a prskala mi do tváře jednu nadávku za druhou," popisuje Miroslav Polcar. Pracovníci ZOO ji odvezli do karantény. Lovec z donucení chytil ale ještě další dva chlupaté vetřelce. „Mýval se nebál mého psa a má moc šikovné tlapky. Pořád hledal pojistku z klece. Jinak je to moc milé zvířátko, které je aktivní pouze v noci," dodává Miroslav Polcar.

Pokud tedy při houbaření zahlédnete něco chlupatého na stromě, nemusí to být pouze veverka. V Beskydech mají vlky, Třeboň nabízí ohromné kapry a sever Čech se může chlubit mývalem.