Je úterý deset hodin dopoledne. Otevírám dveře a vcházím do hospody. Je tu prázdno. Jen u stolku v rohu sedí dva staříci. Popíjejí pivo a mlčí. Sedám si ke stolu vedle nich. Po pár vteřinách přichází servírka, světlovlasá dáma středního věku.

NAPOLEON A STODOLA

„Co to bude?" ptá se. „Dal bych si jednu malinovku," odpovídám pevně.

Rozhodl jsem se, že v pivnici U Hnáty v ústecké čtvrti Klíše strávím celý den, abych mohl pozorovat, co všechno se tu děje. Proč právě U Hnáty? Protože je to jedna z nejstarších hospod v Ústí. Říká se, že kolem tohoto domu procházel už Napoleon se svými vojsky. Na počátku 19. století byl dům součástí vesnice Klíše. O tom vypovídá i stodola, která je ještě dnes součástí stavení.

Kolem jedenácté hodiny se hospoda začíná plnit hladovými hosty: Dělníky v montérkách, důchodci s ešusy, studenty, je tu i pán v saku a kravatě. Číšnice běhají sem tam a roznášejí jídlo a pití. Většinou pivo. Já si objednávám guláš s houskovým knedlíkem. Po pár minutách je tu a je dobrý. Pak přijde vrchní. „Děkuji, guláš byl skvělý. Doporučím ho kamarádům," říkám s plným žaludkem.

VOJTA KOTEK NA GULÁŠI

„Když u nás jedl Vojta Kotek, tak si dal taky guláš a taky mu moc chutnal," chlubí se vrchní.

Během odpoledne je tu docela klid. Občas sem přijde nějaký stařík na pivo, občas si sem přijdou popovídat studenti. Zdá se mi to jako zázrak, že toto stavení přežilo až do 21. století. Zvenku je rozdíl mezi hospodou a okolím očividný – nedaleké kolejní paneláky, nové bytové domy, silnice, moderní budova RWE. Vcházím zpět do vyhřáté hospody a objednávám si další malinovku.

Kolem páté hodiny nastává čas večeře. Do lokálu se trousí lidé, kterým skončila pracovní doba, a s radostí usedají k dřevěným stolkům. Myslím, že podvědomě je sem láká vůně tisíců hektolitrů vypitých piv. Atmosféra je veselá. Když se blíží osmá hodina, studentů přibývá. Moje malinovka působí mezi okolními pivaři trochu kuriózně, ale já se nedám a objednávám další.

Kolem jedenácté hodiny večer je tu poměrně hlučno. Zábava se rozjíždí. Devadesát procent hostů tvoří studenti. Objednávají si jedno pivo za druhým, vyprávějí si veselé historky, flirtují s číšnicemi a občas i zpívají.

Dávám se do řeči s asi třicetiletým mužem, který sedí vedle mě. „Na Hnátu chodím už od svých studentských let. Má to tu duši," vysvětluje. Čtěte také: Lidé kupují lahváče. Hospody na vesnicích moc nevydělávají

POZVRACENÁ ŽIDLE

Je půl třetí ráno a stále sedím u stolku, přestože otevírací doba končí ve 23 hodin. Ven se plazí poslední opilý student a číšnice mi dává účet. V jejích očích je vidět únava, ale nedá se říct, že by byla naštvaná. Myslím, že zábavný večer to byl i pro ni a snad na tom nic nezkazí ani pozvracená židle a vínem politý ubrus.

„Vlastně tu jsem ráda. Mám ráda naše hosty a je tu skvělá přátelská atmosféra. Pracuji tu už víc než 10 let a baví mě to víc a víc," přiznává číšnice. „A teď vás musím skásnout. Sedm malinovek, guláš, topinky, nakládaný hermelín a jedna Becherovka. Bude to 295 korun," říká s úsměvem.

Přečtěte si: V Ústeckém kraji se s EET vyrovnávají různě, někde vzrostly ceny

Julius Janáček

anketa: „Máte rádi pivnici U hnáty?"Šimon 24 let: „No to je dobrej pajzl. Přes cigaretovej kouř tam není vidět z jednoho konce místnosti na druhej. Ale pivo je tam celkem dobrý. Obsluha trochu drsnější, ale nic co by se nedalo přežít."
Monika 21 let: „Sama bych se tam bála, ale s kamarády tam občas chodím. Jsou tam příjemné číšnice a přátelští hosti. Minule jsem se tam dala do řeči s pánem, kterému bylo asi osmdesát let a mám pocit, že se mě snažil svádět." (smích)
Honza 23 let: „U Hnáty? Tak tam mě nikdo nedostane. Hospoda smrdí komunismem a pivní sklenice nevymytým jarem. Konec rozhovoru."
Vašek 22 let: „Do Hnáty občas chodím. Dokonce jsem tam asi před dvěma lety byl na pyžamové party. Skončili jsme ve tři hodiny ráno. Byl leden, mínus deset stupňů a my jsme se v opilosti a v pantoflích potáceli z hospody na kolej asi tři čtvrtě hodiny. Brr."