Je tu ovšem patrný „emerický" import, poněvadž nechybí lesní žínka s kukající andulkou na hlavě v barvě zelené, myšák Mickey v barvě do černa, případně králíček v barvě růžové, nebo pankáči.
Ostatně, proč by také ne. Jsme v Homoli u Panny na návsi před obecním úřadem a právě tu začíná masopustní veselí. Masky co nevidět vyrazí po okolních obcích zahrát a zazpívat sousedům, zkásnout projíždějící auta, potěšit se buchtami a domácím štrúdlem.
„Je to snad už sedmnáctý masopust," líčí nám maska krále, jinak Jiří Daneš se svou královnou Ivetou. „Loni jsem byl za sultána a předtím jako tygr. On to byl oblek na celé tělo a bylo v něm příjemně teplo," smál se.
Kolem objíždí koňáci na sedmi statných koních. Jeden z nich je dokonce králem masopustního veselí. „Obracím se na pana starostu o povolení jízd masopustních po obcích Homolka," začíná s tradiční formulí, čtenou z glejtu, jež každoročně zahajuje masopust v této malebné kopcovité oblasti na Ústecku. „Povolení se uděluje," odpovídá starosta a rej masek vyráží na cestu. Mechanizovaně, totiž autobusem na CNG.
V obcích už na ně lidé čekají s pohoštěním. I počasí se vyvedlo. Vidět je až za kopce na obzoru a slunce svítí jak naposledy v životě. Například v Suleticích krom buchet lidé rozdávají i svařené víno, či párečky. Je přeci masopust, čas veselí a sousedských návštěv.
