Lenka Plzáková se narodila na Slovensku, prvním sportem pro ni bylo sjezdové lyžování a potom lezení po horách.

„Když koukáte z okna na vysoké hory, tak je přirozené, že umíte základy lezení. Maturitou horolezce je Žabí kůň ve Vysokých Tatrách a ty hory a ten klid vás chytne," tvrdí dnes už Ústečanka Lenka Plzáková, která závratěmi určitě netrpí.

Už ve čtrnácti letech začínala v horolezeckém oddílu Ružomberok. „Výbavu doma stále mám, ale do Tisé za pískovcem nejezdím. Děčínskou ferratu znám, ale ty v Alpách mě lákají víc,“ přiznává.

Lenka si vyzkoušela také let ve větroni, kde vedle ní seděla maminka. „Dokonce jsem se proletěla s mistrem Slovenska v akrobatickém letadýlku. To byl neskutečný zážitek. Hrála jsem volejbal, chvilku dělala atletiku,“ představuje všechny své sportovní zkušenosti.

Dnes se vrací obloukem do dětských let. S manželem si před šesti roky koupili silniční koloběžku a vyrážejí spolu do světa.  

Moc ráda jezdila na kole, ale kolena stále častěji signalizovala problém. „Napadla mě koloběžka a manžel šel do toho se mnou,“ usmála se.

Před několika lety v Praze společně vyzkoušeli tu první a potom následoval souboj s internetem. „Nabídka je celkem pestrá, zahraniční značky jsou dražší, nás přesvědčil český výrobek. Na doporučení odborníků jsme vybrali tu s kvalitnějšími středovými ložisky, přidali speciální pláště, zakoupili cestovní tašky, přilby, sportovní obuv s pevnou podrážkou a reflexní trika,“ vyjmenovala vše, co bylo třeba pořídit před první jízdou.

Singletrail. Ilustrační foto.
Singletrail pro cyklisty na Střížáku bude. Ústí sem ale zakáže vjezd motoristům

Ta v roce 2014 vedla z Děčína do Dolního Žlebu. Potom často jezdili podél Labe do Litoměřic. Hezký výlet je prý také vlakem do Mělníka a na koloběžce zpět.

V roce 2017 byli s koloběžkou poprvé v zahraničí. Desetidenní zájezd směřoval do Holandska.

„Společnost nám dělali cyklisté, ubytování bylo na lodi, denní záběr 70 až 80 km. Nádherné cyklostezky, ohleduplní řidiči, skvělé značení, romantika u vody,“ byla nadšená.

Hned další rok vyzkoušeli Francii. „Tam už byly solidní kopečky a některé sjezdy naháněly hrůzu. Poprvé jsem jela na koloběžce rychlostí přes 80 km/hod,“ pochlubila se.

V roce 2019 byli s koloběžkou v Dánsku. Základním ukazatelem při výletech byl silný vítr a velké vzdálenosti mezi civilizací. Někdy jeli i padesát kilometrů vedlejší silnicí.

„Já všem kamarádům doporučuji Holandsko, tam bych ještě jednou chtěla zajet, ale někdo mi říkal, že dobře značené je i Rakousko,“ prozradila své preference.

V loňském roce nás všechny překvapil koronavirus, tak nyní Lenka Plzáková trénuje pouze prstem na mapě.

„Nevím, jestli je v Ústí nad Labem nějaký oficiální oddíl koloběžkářů, ale půjčovna je za nádražím. Samozřejmě, že na silničních koloběžkách se pořádá mistrovství republiky, Evropy i světa, ale to jsou trochu jiné stroje i výkony. Rekordní časy si nezapisuji, kilometry nehltám, jsem amatér, kterého to jenom baví. Jak zahodíme roušky, hned vyrazíme,“ dodala.

Kam? Třeba na Adolfov, tam mají chatu. „Jednou jsem to už zkoušela, byly to tři hodiny solidní dřiny, ale zpáteční sjezd byl úžasný,“ uvedla.

Sama nedoporučuje jízdu na koloběžce v dešti. „Nevadí mi promočené tričko, ale klouže stupátko a to může být problém,“ upřesnila důvod.

Zatím zažila pouze jeden větší pád. Většinou vše ustojí. Dávat pozor si musí na prudké brždění. To se hned zvedá zadek.

„Zkuste silniční koloběžku, je to paráda,“ vzkazuje všem.

Miroslav Vlach