Ústecký magistrát vybuduje na Mariánské skále vyhlídkovou terasu. Jak bude vypadat, rozhodne architektonická soutěž. Část městského vedení i autor nápadu by ji rádi viděli ze skla jako atrakci, kterou jen tak někde nemají.

Pokusy udělat ze skály výletní či poutní místo mají ovšem delší historii. Gigantomanickou představu měli za války nacisté a před revolucí komunisté. Nikdy je však neuvedli do života. V minulosti tu stávala pouze kaple a poustevna.

S myšlenkou vystavět na „Mariánce“ vyhlídku přišel známý ústecký turista a zastupitel centrálního městského obvodu Karel Punčochář. Se svými přáteli ho přihlásil jako projekt do participativního rozpočtu a Ústečané mu v elektronickém hlasování dali nejvíc hlasů. „Navrhli jsme celkem vyhlídky čtyři, na různých místech města,“ uvedl.

Jedna by se však nacházela na parcele Chuderova, a tak od ní museli upustit. Další, na horním Střekově a v Krásném Březně, uspěly a na stavbu každé z nich radní přidělili 350 tisíc korun.

Jak upozornil náměstek primátora Pavel Tošovský, který má podobné projekty na starosti, tato suma by ale k postavení terasy na znělcové dominantě centra Ústí nestačila, zaplatí jen dokumentaci. „Bude potřeba nejprve vyhlásit architektonickou soutěž a poté se na to pokusit sehnat dotaci,“ řekl.

Atrakce nebo opravené silnice?

Sám by podobně jako Karel Punčochář rád viděl skleněnou terasu. „Otázka je, kolik to bude stát a jestli bychom měli platit vysoké sumy za atrakce, když potřebujeme opravit silnice a nemovitosti,“ zamýšlel se Tošovský.

Nápad vybudovat na „Mariánce“ vyhlídkovou terasu vzešel z inspirace jiným projektem, v němž Punčochář s přáteli mapoval pohledy na město z vyhlídkových míst za pomoci širokoúhlé fotografie. „Navrhli jsme též do participativního rozpočtu centrálního obvodu upravit bývalé pozorovatelny civilní obrany na vyhlídky. Ale úřednice teď zjišťují, komu vlastně patří,“ poznamenal Punčochář.

Podle historika Martina Krska měla Mariánská skála pro město vždy velký význam, ať už ekonomický, náboženský nebo rekreační. Od roku 1680 zde jako dík za odvrácení moru stávala kaple Panny Marie a od té doby má i skála své jméno.

„Ústečané zde pěstovali podskalské víno. Císař Josef II. zvažoval, že tu postaví pevnost. Nacisté krajské vládní prezidium s terasou na hraně skály. Komunisté plánovali park kultury a oddechu s vláčkem a zakomponovaným lomem,“ popsal.

Podle kurátora sbírky fotografií ústeckého muzea Jiřího Preclíka lze význam Mariánské skály pro místní vysledovat i z množství fotografií, které se dochovaly. „Máme pohledy na ni, pohledy z ní, události jako různá procesí, rodinné výlety a množství dalších,“ dodal.