Motorky patří stejně jako automobily k oblíbeným veteránům. Vlastimil Doubek, člen ústeckého klubu veteránů, jednu takovou vlastní, populární „kývačku", tedy Jawu 250. K nekonečné diskusi o jejich bezpečnosti v rozhovoru říká, že není nebezpečný stroj, ale ten, kdo ho řídí.

Povíte nám něco o historii „kývaček"?
V roce 1953 se začaly vyrábět kývačky se dvěma pákami, určené převážně pro vývoz. O rok později už výrobce produkoval kývačky s jednou pákou. Byl to typ 353 02.

Pokud se správně pamatuji, zrovna tenhle motocykl procházel různými úpravami, přiblížíte nám, jakými?
Jistě, rok na to inženýři upravili hlavu válce a nechali motor osadit novým karburátorem, čímž se zdvihl výkon na 12 kilowatt. Stroj dostal označení typ 353 03. Tak to pokračovalo stále dál. V únoru 1957 vyměnili rybiny za doutníky a tlumič sání namontovali pod sedlo. Tím se změnil typ na 353 04. V roce 1958 už fabrika montovala přimazávání kyvné vidlice a od dubna přemístila zapalovací skříňku z nádrže do hlavy světla. V roce 1960 se závod JAWA ČZ rozdělil. Tak se také změnil název na JAWA 353 04.

Kdy výrobní řada těchto motocyklů končí?
Výroby „kývaček" skončila roku 1962. Už od října začala výroba „panelek" Jawa 250 typ 559 02 a Jawa 350 typ 354 06.

Co vás inspirovalo k tomu, abyste se stal členem klubu veteránů, přišlo to samo od sebe, nebo od přátel?
Po odchodu do důchodu jsem se bál nudy a tak jsem se zmínil před synem, že si asi pořídím nějakou starou motorku. Asi za týden přišel, že se jedeme na jednu podívat. Cena byla dobrá a tak jsem ji vzal a přihlásil se do klubu.

No, a který první veterán vás nejvíce zaujal?
Abych pravdu řekl, veterány se mi vždycky moc líbily. Každý z nich má své vlastní kouzlo a tak je nehodnotím, zda je hezčí ten, anebo onen. Nemám žádného „svého prvního", který by mě vysloveně zaujal.

Proč jste si vybral zrovna Jawa 250/353?
No, já jsem chtěl původně „péráka", ale ty se už dost těžko shání a když už se nějaký našel, tak byl pro mne cenově nedostupný.

Kde jste vlastně na tu svou „kývačku" narazil a v jakém byla stavu?
Abych pravdu řekl, ta moje „holka" překážela kolegovi mého syna v garáži. V podstatě z ní zůstal na půl rozebraný a téměř rezavý šrot.

To jste se na ní asi pěkně nadřel, co bylo nejtěžší opravit a zrenovovat?
Jednoznačně se zbavit všudypřítomné rzi. Všechno rezavé jsem musel drátěným kartáčem a smirkem odřít až na plech. To nebylo všechno, co ze součástek bylo pomačkané, nezbylo než pořádně vyklepat, vykytovat, nakonec přestříkat a vše řádně vyleštit, aby to nedělalo ostudu.

Je na tyhle staré motorky těžké shánět náhradní díly?
Náhradní díly jsou celkem dostupné. Je to však dovoz z Turecka a od jiných nekvalitních výrobců, takže se vše musí přizpůsobit. V podstatě je to o tom, na jaký narazíte kus.

O „kývačkách" jsem od svého dědy slyšel celé legendy o tom, že mají „svoji hlavu", co je na nich nejtěžší „poštelovat"?
Je to jako se vším, ale obecně jsou tyhle stroje velice spolehlivé a dosti jednoduché. Samozřejmě, občas je potřeba opětovně seřídit brzdy a také předstih, tomu se nevyhnete. Ostatní věci stačí udělat v rámci běžné údržby.

Mimochodem, když mluvíme o spolehlivosti „kývaček", zažil jste s ní už nějaké ty „horké" chvilky?
Letos na rallye Pohár hraběte Chotka. Hned na startu, po ujetí sotva dvou metrů, se najednou ozvala rána v motoru a byla „konečná". Vypadla „kvalitní" turecká pojistka pístního čepu. Takže si motor řekl o generální opravu, kterou jsem musel udělat okamžitě.

No, a co ty veselé, neobvyklé, zajímavé příhody, bylo jich hodně?
Veselo je pořád, ale abych pravdu řekl, na žádnou zvláště veselou událost si právě nemohu vzpomenout.

Jak vnímáte rozdíly mezi veterány motocykly a veterány automobily?
Jak jsem již říkal, každý veterán má svou krásu, historii a osud. Jsou to důkazy pokroku techniky a pořádného kusu lidského umu a vynalézavosti. Snad to nebude znít příliš klišovitě.

Lidé mají motocykly za nebezpečné, myslíte, že to platí i u této Jawy?
Kdepak, žádná motorka není nebezpečná. Jsou jen stroje rychlejší a stroje pomalejší. Nebezpečí ovšem spočívá většinou v tom „zbytečném" mezičlánku…

Myslíte ten mezi řidítky a sedačkou?
Přesně ten mám na mysli. Záleží prostě na tom, jak je řidič zodpovědný, případně naopak, jak nezodpovědný.

A na závěr, kterého veterána byste chtěl ještě mít, kromě Jawy, máte nějakého?
Jiného veterána zatím nemám. Uvidím, zda se ještě něco dá sehnat. Do budoucna bych chtěl ještě toho péráka, nebo „kývačku" z roku 1953.

JAWA ČZ 250

Výrobní typ: 353 04
Rok výroby: 1960
Motor: jednoválec
Obsah: 248,5 ccm
Chlazení: náporové, vzduchové
Vrtání: 65 mm, zdvih: 75 mm
Výkon: 8,8 12 kw, 4750 ot
Max. rychlost: 105 km/hod
Spotřeba: 3 l/100 km
Hmotnost/užit. hm: 139/160 kg