Podle zdejšího starosty Karla Jungbauera sídlí v okolí asi pět let. „Myslím, že by tu mohl být i další pár. Většina zdejších lidí je na něj hrdá, je to velmi neobvyklý pták. Jen rybáři trochu vrčí, jelikož mají obavy, že jim bude ubírat ryby,“ vylíčil.

Počty čápů černých podle zoologa z ústeckého muzea Václava Berana kolísají. Negativně se na nich podepsalo sucho posledních let i nepříznivé podmínky na migračních trasách do Afriky, kde zimují. „V cestě mají sloupy vysokého napětí, zmizela jim kořist, vyschly potoky. Černý čáp je rozhodně vzácnější než třeba volavky popelavé, jejichž počty stoupají stejně jako kormorána evropského,“ přiblížil.

Čáp černý (Ciconia nigra) je plachým obyvatelem horských lesů, pahorkatin a lužních lesů. Žije jednotlivě a velmi skrytě. Dožívá se věku přes 15 let. Živí se převážně rybami a dalšími drobnými živočichy, které loví hlavně v menších vodních tocích.

Na komín? Raději strom či skálu

Klasický bílý pták s dlouhým zobákem si staví hnízdo na komíně, to ale o tom černém neplatí. Ten hnízdo vyrobí z klacků a větví v korunách starých stromů uprostřed lesů nebo na skalách. Rozšířen je ve většině střední a východní Evropy a v mírnějších oblastech Asie až po Dálný východ. Evropské a západoasijské populace táhnou na zimu do střední a západní Afriky, ostatní do Indie a Číny.

I známý ústecký aktivista a ředitel společnosti Přátelé přírody Marian Páleník poukázal na černého čápa jako na vzácného tvora. „Lidé ho v minulosti považovali za symbol neštěstí a hromadně ho vybíjeli. Proto se nám začal vyhýbat, ale už si zase pomalu zvyká, že ho necháváme na pokoji,“ vysvětlil Páleník.

Čáp černý ovšem musí mít Ústecko docela v oblibě. Lidé ho pozorují nejen ve Velkém Březně u potoka nebo na přívoze, ale i na druhém břehu Labe. „Také v Povrlech jednoho máme. V kopcích směrem na Lužec,“ pochlubila se na Facebooku například Lucie Mánková.

Mezi další vzácnosti dolního Labe patří například i deset rodinek bobrů.