Po delším zvažování, mám-li reagovat na rozhovor s Marianem Páleníkem: "Český lodní park je na šrot", reaguji, protože mi tato problematika není lhostejná. Při této příležitosti si musím vzpomenout na své členství ve Straně zelených, kdy jsme s bývalým a už dlouho zemřelým krajským předsedou této strany Václavem Puchernou připravili výzvu k dokončení dálnice D8 přes České středohoří, ale tunelovou variantou. Výzvu jsme adresovali všem ekologickým organizacím i příslušným orgánům.

Rozhovor čtěte zde: Marian Páleník: Český lodní park je samý šrot

Tehdy, ač bylo již politicky rozhodnuto pro povrchovou variantu, byl ještě čas vše změnit a projekčně připravit naši verzi, která by byla jistě nákladnější, avšak pro přírodu i krajinu optimálnější. Tunelem by odpadlo velké převýšení (úspora pohonných hmot) a vznikl obrovský biokoridor pro migraci zvěře. Alpskými zeměmi s jejich nádhernými národními parky běžně prochází transevropské dálnice – tu tunely, tu mosty.

Přijetím naší varianty by po současných zkušenostech s dostavbou tohoto úseku byla dálnice již mnoho let v provozu a sečtením všech následných nákladů by byla možná i levnější. Kdo za tím stál, že se náš návrh nedostal k dalšímu vážnějšímu posuzování?

Samozřejmě to byl pan Ing. Marian Páleník, bohužel také tehdejší člen Strany zelených, zásadně vystupující proti dostavbě dálnice D8. Prý ji Němci nechtějí. Přitom v té době měli už severozápadně od Držďan postavenou dálniční odbočku na Prahu. Páleník stále argumentoval o jiné trase přes Chomutov a téměř nejvyšší hřeben Krušných hor. I když to byl pro dálnici technicky nerealizovatelný projekt, při jeho eventuálním uplatnění by krajské město Ústí nad Labem přišlo o ekonomicky významné napojení do dálniční sítě. Takový je pan Páleník lokální patriot.

Ing. Marian Páleník po dokočení první studie na vodní stupeň Malé Březno od samého počátku bojoval proti. Prý vyšší hladina řeky vážně ohrozí přírodu. A co při povodních, kdy voda pravidelně stoupá na vyšší úroveň než mělo být plánované vzedmutí? Tehdy se začalo také hovořit o bobrech. Pokud vím, sami si stavějí hráze, aby měli dostatek vody.

Také jsem se zúčastnil veřejného projednávání této studie, kterou Marian Páleník úmyslně blokoval. Vzal si slovo a asi dvě hodiny četl jakési texty, které s tématem nesouvisely a tím bránil normální diskusi a odpovědím fundovaných projektantů. Tehdy jsem se styděl, že jsem s ním v jedné straně.

Předloženou studií na jez u Malého Března jsem byl doslova nadšen, tak jako většina myslících obyvatel v našem mikroregionu z okolí Labe. Mělo jít o vodní stupeň, na kterém by byla také komunikace spojující oba břehy Labe. Na malobřezenské straně měl být vybudován vodácký kemp s umělým řečištěm pro závody na divoké vodě. Na protilehlém břehu, poblíž zdymadel, byl navržen záliv s velkým přístavištěm sportovních plavidel a jakýsi moderní hotel pro vodáky nad ním.

Tento projekt mohl být významnou investicí pro náš region, jak z hlediska zaměstnanosti, tak i z hlediska jeho zviditelnění. Jako vedoucí zubrnického skanzenu jsem v něm viděl velkou výhodu pro zvýšení návštěvnosti, tedy doplnění aktivit skanzenu, místní muzejní železnice, cyklostezky a vodních sportů.

Pan Páleník začal s obrovskou mediální masáží a do podpisové akce zapojil především obyvatelsto z celé republiky, stejným způsobem, jako když se tzv. ekologové z Brna vyjadřovali k dálnici přes Středohoří. Bohužel, před jeho demagogií ustoupily i kompetentní orgány a později přišly s okleštěnou kompromisní variantou pouze jednoho minimálního stupně, někde pod Děčínem.

Avšak ani s tím nebyl pan Páleník spokojen. Nechápu, v jakém to žijeme státě, kde může nějaký zatrpklý jednotlivec zasahovat do rozhodování státních orgánů, aniž by měl svůj názor podpořen alespoň místním referendem. Zdůrazňuji místním a ne podpisy zmanipulovaných lidí, kterí zdější krajinu a problematiku neznají.

Proto bych v případě jezů na Dolním Labi doporučil oprášit původní dokonalou studii a šikovným způsobem o jejím významu přesvědčit místní politiky, vládu i zdější obyvatelstvo. Nechci se dožít dne, kdy pan inženýr Páleník začne demagogicky brojit proti plánované vysokorychlostní železnici do Drážďan, třeba také proto, že vlakový tunel pod Krušnými horami by rušil klid místních permoníků.

Také nevím, jak by dopadlo budování jihočeských rybníků, které jistě vážně poznamenaly tehdejší jihočeskou krajinu. Jakub Krčín měl však obrovské štěstí že je budoval ve správné době. V době Mariana Páleníka by si ani neškrtl.

Pokud se týká lodního parku, má pan Páleník asi pravdu. Avšak proč? Za téměř stagnující a prodělečné lodní dopravě je ekonomicky nemyslitelné jejich lodní park obnovovat a modernizovat.

Ekologická lodní doprava je proti silniční a železniční v obrovské nevýhodě. Modernizují a staví se silnice, modernizuje se železnice, ale pro lodní dopravu se po válce témeř nic neudělalo. Přitom vodní stupně mají i tu výhodu, že nám mohou dodávat levnou a ekologickou elektrickou energii. Ne takovou,za jakou cenu ji dodávají solární baroni na úkor nás spotřebitelů a za cenu zhyzdění naší krajiny solárními parky. To panu Páleníkovi nevadí. Proti tomuto nešvaru nebojuje. To bych mu jistě tleskal.

A ještě závěrem jeho opovrhující stanovisko k betonářské lobby. Pan Páleník, jako vysokoškolák, by mohl vědět, že dnes jsou všechny velké stavby z betonu, jiná stavební technologie se už téměř neuplatní. I z betonu se ale dají postavit architektonicky krásná díla. Záleží jen na kvalitním projektantovi a kultivovaném investorovi.

František Ledvinka