Zvítězil jste ve výběrovém řízení, jaké jsou vaše pocity?
Dlouho jsem se rozmýšlel, zda se vůbec přihlásit. Budu si zase muset na plno věcí zvyknout. Od té doby, co jsem odešel ze Zoo Děčín, jsem působil hlavně jako překladatel. Pak jsem dva roky částečně pracoval jako ředitel kanceláře Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Je těžké mít teď nějaké optimistické představy. Nelíbilo se mi časté střídání ředitelů a doufám, že tady vydržím tak dlouho, aby se situace stabilizovala. Doufám také, že se časem podaří sehnat kolegu, který by tady mohl působit celý pracovní život.

Chcete si v Ústí tedy vychovat svého nástupce?
V zoologických kruzích jde o běžnou věc. Podobný model proběhl například v zoo ve Zlíně. Jde o model, kdy někdo začne v menší zahradě, naučí se tam základní věci a přesune se do větší zoo, kde opět nějakou dobu působí. Následně její řízení převezme sám. Tím je zajištěna kontinuita v tom smyslu, že zahradu neustále řídí člověk, který má o jejím fungování povědomí. Někteří lidé si myslí, že zahradu může řídit kdokoli, kdo je dobrý manažer. To je sice pravda, ale dobří manažeři se pohybují trochu v jiných sférách, v příspěvkové sféře bude těžké ho zaplatit.

Výběrová komise vás zvolila jednomyslně. Čím jste je přesvědčil?
Zdůraznil jsem, že je potřeba udělat důkladnou analýzu toho, co v zoo máme dneska a ne horlivě rušit staré vize a nahrazovat je novými. Čas ale běží, mohou se objevit příležitosti grantů či sponzorů. Abych ten proces urychlil, chtěl bych do něj zapojit nejen místní lidi, ale i kolegy z jiných zahrad a ze zahraničí. Sestavit tým, který by spolu intenzivně pracoval a přišel se základními notami, které by zahrada dostala a které by město vzalo dlouhodobě za své. Důležité je také přehodnotit celý chovný program a kolekci zvířat s ohledem na zapojení do mezinárodních chovatelských programů.

Jak vnímáte personální otázku ústecké zoo?
Jsem zvyklý hodně pracovat, takže budu chtít, aby to ostatní po mně opakovali. Nechci ale z nikoho dřít kůži, v zoo se nedá nic dělat rychle. Můj klíč k řešení personálních otázek je v tom, že dokážu rozeznat, kdo pracuje dobře nebo špatně. Budu dávat termínované úkoly, dohlížet na jejich plnění a i podle toho lidi hodnotit. A ne rozdávat peníze jen tak paušálně.