Spolu s nimi odcházeli ti, kteří se tady narodili. Předpokládali, že odplata Čechů za roky okupace bude tvrdá.

Utečenci z východu

Nemuseli přitom ani tušit, že prezident Edvard Beneš už má dávno na stole návrh na odsun Němců z území ČSR. Ústí bylo ke konci války přeplněné lidmi, kteří opouštěli své domovy na východě Německa kvůli postupující frontě.

Když boje ustaly, odešlo z Ústí do Saska několik stovek až tisíců německých běženců. Odjížděli nákladními vlaky z dnešního ústeckého hlavního nádraží. Nedohlíželi na ně přitom vojáci, pouze jim asistovali zdravotníci Červeného kříže. Nikdo jim přitom, nejspíš až do 20. května 1945, nebránil.

„O tomto odchodu Němců se nedochovaly žádné písemné doklady, pouze série fotografií ústeckého fotografa Friedricha," líčí zdejší historik a archivář Vladimír Kaiser v Dějinách města Ústí nad Labem.

Snímky schraňuje ústecké městské muzeum. Kinofilm začíná pohledem na Předmostí, nejspíše z 9. května. Z oken domů visí bílé prapory na znamení kapitulace.

Uzavřená hranice

Dál se na kinofilmu střídají záběry z různých míst města a opět končí záběrem Předmostí. Bílé prapory z oken již zmizely, ulice je ale stále plná trosek vojenských vozidel.

Ze zavazadel, která si utečenci sebou odvážejí, se zdá, že jim nikdo nepřikazoval, co a kolik si toho mohou sebou odvézt.

Pak se situace dramaticky změnila. Už 28. května dostaly vojenské jednotky v příhraničí rozkaz, aby uzavřely hranici a znemožnily Němcům odchod do Německa a zpět. Začal nucený odsun Němců.