"Takový je přeci život. Nic se nedá přesně nalajnovat. Dnešní holky hrají fotbal, létají na rogalu, jsou zdravě sebevědomé jako ta princezna, co šla pro Honzu do pekla. Ve škole jsem nijak nevynikala ve slohovém cvičení, ale ráda jsem četla. Vždycky jsem měla bohatou představivost a fantazii, básničky jsem začala psát až hodně pozdě. Impulzem pro nové mozkové závity byla vynucená změna zaměstnání. Z pozice bankovního úředníka, kterou jsem vykonávala 18 let, jsem se ocitla na pozici pomocného dělníka. Ale ráda na tu dobu vzpomínám. Na druhou stranu jsem měla možnost poznat zajímavé lidi, kterým vděčím za mnohé. Začala jsem si psát básničky do šuplíku, jen tak pro vlastní potěchu. Asi po dvou letech z toho vznikla sbírka poezie nazvaná symbolicky "Město milenců a vrahů". Nějakým zázrakem si našla cestu k Vladimíru Páralovi. Napsal mi moc krásný dopis. Mám ho dodnes schovaný. Už ani nevím, kolik jsem toho vydala k potěše přátel a známých. Mně totiž stačí pohled na zajímavou fotografii a v tu chvíli mi hlavou běží verš. Jsem šťastná za pomoc některých umělců, kteří mi ilustrovali knížky, zhotovili fotografie nebo přispěli radou. Ať už to byla z těch ústeckých výtvarnice Eva Vágnerová, grafik a malíř Michal Novák, fotograf Petr Berounský, dokumentaristka Alena Krejčová nebo počítačový grafik Jiří Svoboda. Bez jejich umělecké invence, spolehlivosti a pracovitosti bych si nemohla plnit své sny," říká Táňa Kindl Nováková.

Nenápadná žena pokládá na stůl útlou knihu pohádek s datem vydání 2014 a ochotně vypráví, co ji přimělo do ní napsat vzkaz dětem. "Nikdy jsem nechtěla oponovat velikánům českých pohádek. Bylo mi však líto, že mnoho lidí nezná ani své nejbližší okolí. Já ráda ukazuji návštěvám krásu Českého středohoří, kde šumí vodopády a malebné kostelíky se vzhlížejí v hladině Labe. Kdo žije v Ústí, ví o čem mluvím. Dětem nelze zakázat počítače, ale dobrý učitel ví, jak pohádky použít. Třeba jen, aby vysvětlil práci na vinohradu, nebo zlákal kluky k výletu na hrad Blansko," říká spisovatelka. Originální je nejen obal, šest milých pohádek, ilustrace Kateřiny Preisové, ale i věnování. "Knížku pohádek věnuji svému manželovi za to, že se musel kvůli mému psaní často obejít bez teplého jídla a všem čtenářům, kteří dají přednost výletu do okolí našeho města místo sezení u televize a počítače," tvrdí členka Severočeského klubu spisovatelů." Ráda vzpomínám na svá studentská léta. Měla jsem štěstí, že jsem chodila do třídy s děvčaty, které políbila múza. Tak vznikla minulý rok knížečka zajímavých fotografií Taťjany Chutné a mé poezie. Letos chystám vánoční překvapení společně s další spolužačkou, akademickou malířkou, Zuzanou Kadlecovou.. K mým oblíbeným básníkům patří Blatný, Seifert, Skácel, Holan. V hlavě mám rozepsaný muzikál, začínám fotit. Díky psaní, se mi dostalo možnosti poznat mnoho úžasných lidí. Někteří z nich se stali mými přáteli."