Několik pasažérů dívce okamžitě začalo pomáhat. „Snažili se jí otevřít pusu a vyndat jazyk, měla ale silně zatnuté zuby," zmiňuje cestující Monika s tím, že zhruba po třech minutách dívka otevřela oči. To už ale na místo zamířili záchranáři, kteří ji odvezli.
Právě o poskytnutí první pomoci se na sociální sítí rozjela horká diskuse. „Lidi! Hlavně se nesnažit vyndávat jazyk při epileptickém záchvatu! Akorát zraníte sebe i danou osobu," uvedla například čtenářka Kamila Švejdarová.
„Slečna je zřejmě nemocná epilepsií, já už to s ní prožila také vloni, a to v autobuse číslo 11. Také se po chvíli sama probrala," napsala zase Raina Jelínková.
Podle Viktora Nečase, ředitele organizace MEDIC Ústí nad Labem, která se dlouhodobě věnuje školením a kurzům první pomoci, je nejefektivnější a zároveň nejjednodušší snažit se zabránit tomu, aby se epileptik při záchvatu nezranil o okolní předměty. „Odstraňte je, stoupněte si před ně či přidržte postiženému hlavu. Po odeznění záchvatu zkontrolujte, zdali postižený dýchá, tedy zakloňte hlavu, přiložte ucho k ústům, přitom očima sledujte břicho a položte dlaň na břicho. Pakliže se během deseti vteřin alespoň dvakrát zřetelně nenadechne či nevydechne, zahajte oživování, tedy 100 stlačení za minutu uprostřed hrudníku 5 až 6 centimetrů hluboko," radí Nečas.
Vyjmenovává dále také nebezpečné zažité mýty o první pomoci, kterých by se lidé raději měli vyvarovat. „Násilím držet postiženého epileptickým záchvatem na zemi, snažit se mu za každou cenu otevřít ústa a při bezvědomí vytahovat jazyk nebo ho dokonce vytažený přišpendlit k tváři či podkládat člověku v bezvědomí hlavu například mikinou," podotýká Nečas s tím, že u každého podobného případu platí ovšem jedna zlatá rada.
„A to jakýsi "přítel na telefonu", tedy okamžitě volat zdravotnickou záchrannou službu 155 a nechat si odborně poradit," dodává Nečas.
