Důchodkyně Jaromíra Kacvinská z Ústí nad Labem se nestačila divit, když jí z magistrátu přišlo, že má zaplatit na pokutách tři tisíce korun. V roce 2015 totiž zapomněla zaplatit poplatek 500 korun za odpad.

„Byla jsem vážně nemocná a poprvé v životě jsem na to zapomněla. Nikdo mě na dluh neupozornil. Dlužnou částku mi strhli z platby, kterou jsem zaplatila v roce 2016. Když jsem zaplatila za rok 2017, zaplatili z toho dluh za rok 2016. A zase jsem byla dlužná. Přestože jsem nezaplatila jenom omylem v roce 2015, slavný magistrát po mně chce pokutu za tři roky, ačkoliv jsem nechtěně nezaplatila jenom v jednom roce,“ stěžuje si Kacvinská.

Seniorka se odvolala k ústeckému krajskému úřadu, který ovšem její stížnost zamítl. Magistrát totiž jednal nejen dle vyhlášky, ale i podle zákona.

„V případě nezaplacení poplatku za komunální odpad včas nebo ve správné výši stanoví správce místního poplatku poplatníkovi sankci spočívající v navýšení poplatku, a to až na trojnásobek. Na uvedený nedoplatek za rok 2015 byla použita úhrada zaplacená v roce 2016 a na vzniklý nedoplatek za rok 2016 byla použita úhrada zaplacená v roce 2017, přičemž rok 2017 zůstal neuhrazený,“ vysvětluje tiskový referent magistrátu Karel Rouč.

Ústecký právník Pavel Mareček pak odkazuje přímo na občanský zákoník. „V něm je obecná zásada, která vždy platila, že se platba počítá na nejstarší dluh. Jestliže paní přišla a řekla ‚platím za odpad‘, ale už nedodala za jaký rok a ani nezjišťovala, jestli má všechny pohledávky v pořádku, tak magistrát přijal platbu, kterou započetl na nejstarší splatný závazek. Je to naprosto obvyklé,“ potvrzuje Mareček.

Vyhláška o komunálním odpadu čelila kritice i v minulosti hlavně od lidí, kteří v Ústí neměli trvalý pobyt. Podobně jako v případě Ivany Hofmannové.

Ta se po přestěhování do Prahy po určité době dozvěděla, že má v Ústí nedoplatek za několik let zpátky za svoz komunálního odpadu za sebe i tehdy ještě nezletilého syna. Přitom v Ústí už žádný byt nevlastnila ani tam nebydlela.

„Podle současných právních předpisů ovšem nemohu trvalý pobyt v původním ústeckém bydlišti zrušit, aniž bych se přihlásila k trvalému pobytu v jiném místě. Jenže majitel pražského bytu, kde jsem v nájmu, mi nedovolí přihlásit se k trvalému pobytu. Když nájemník nemá v bytě trvalý pobyt, může mu majitel v případě problémů dát lehce výpověď,“ vysvětluje Hofmannová.

„Považovala jsem to za šílené, že musím platit za odpad kromě Prahy ještě i ústeckému magistrátu. Ale se zpožděním jsem ho zaplatila, aby byl klid. Protože jsem ale zaplatila pozdě, zvýšil mi zpětně poplatek na trojnásobek. Místo 500 korun za osobu mám nyní zaplatit za každého 1500, a to zpětně za všechny roky,“ tvrdí Hofmannová.

Poplatek za odpad nakonec ústečtí zastupitelé zrušili. Obyvatelé krajského města ho tak od začátku letošního roku hradit nemusejí. Dluhy po neplatičích úřad ovšem vymáhá stále.

„Současné neuhrazené pohledávky z poplatku za komunální odpad včetně magistrátem uplatněného navýšení za pozdní úhradu činí zhruba 126 milionů korun. Jde o pohledávky od roku 2001,“ dodává Rouč.