Nové ventily pro motocykl vyrobili z lodního motoru

Janni Vorlíček 12. 9. 2012

Ústí nad Labem /LIDI OD VETERÁNŮ/ – Veterán OK Supreme Petra Kadlece je zřejmě jen jeden ze dvou v celé Evropě, další mají akorát ve Švýcarsku.

Na historickém motocyklu lze jet, jako na moderním. I to si myslí Petr Kadlec, další člen ústeckého Veteran Car Clubu AMK Česká brána. O jeho trablech s renovací a sbíráním anglických motocyklů se můžete dočíst v dalším seriálovém rozhovoru.

Co Vás inspirovalo k tomu, abyste se stal členem klubu veteránů, přišlo to samo od sebe, nebo od přátel?
Do klubu mne přivedl někdy kolem roku 1990 známý, který mi pomáhal s renovacemi a sháněním dílů na čtyřtaktní Jawy. To už mne začaly zajímat anglické stroje a každá rada a pomoc mi přišla vhod. Internet tehdy nebyl a tak jedním z mála míst vhodných pro shánění informací byly veterán kluby. Také jsem se jako člen klubu zúčastňoval různých akcí, ještě jsem stihl poslední ročník tradiční jízdy Nerudovou ulicí, což byl závod do vrchu se startem na Malostranském a cílem na Loretánském náměstí v Praze.

Který první veterán vás nejvíce zaujal?
S ježděním na motocyklu jsem začínal v 80 letech, mezi prvními byla Jawa pérák 250 z roku 1949. Tehdy jsem ji získal od 1.majitele a celkem bez problémů jsem ji zrenovoval. Pak jsem jezdil na různé jízdy a soutěže veteránů, kde jsem uviděl „na živo" jiné zajímavější stroje a seznámil se s lidmi kolem nich. Tehdy se mi nejvíce líbily čtyřtaktní Jawy, pár jich bylo k vidění v létě 1989 na oslavě 60 let značky Jawa v Týnci n.Sázavou a ještě na podzim 1989 se mi podařilo sehnat alespoň vraky těch nejoblíbenějších typů, tj Jawu 350ohv z roku 1945 a Jawu 500 ohc z roku 1955. Pak jsem mnoho let jezdil na Jawě 500ohc, byl to můj první spolehlivý čtyřtaktní motocykl.

Proč jste si vybral zrovna tohoto veterána?
Od motorek značky Jawa jsem se brzy dostal k anglickým strojům, první byl jednoválec Ariel 500 z roku 1930. Ariel byl v době před velkou hospodářskou krizí jednou z největších továren na světě s velkým zastoupením v Československu. Technicky zajímavější jsou ale stroje malých anglických značek, které často montovaly motory londýnské továrny J.A.P., považované tehdy za nejlepší na světě. K takovým značkám patří i OK Supreme (před rokem 1927 jen OK) z Birminghamu. Po celou dobu výroby se motocykly OK Supreme zúčastňovaly závodů TT na ostrově Man, na okruhu Brooklands u Londýna a v kontinentálních velkých cenách. V roce 1929 např. vyhrál Joe Sarkis na OK Supreme Velkou cenu Československa a o rok dříve Thomas Ashby Velkou cenu Německa. Mezi rokem 1912 a 1938 získaly stroje OK Supreme 37 replik Tourist Trophy na ostrově Man, nejlepší výsledky byly v kategorii Lightweight v letech 1927–30: v roce 1927 byl Thomas Ashby 3., v roce 1928 a 1929 Frank Longman 1.a 3., a v roce 1930 obsadili Paddy Johnston a C.Barrow dokonce 2.i 3.místo.
Pro firmu, která vyráběla hlavně sportovní a závodní motocykly bylo nejlepší reklamou vítězství v závodech. Historie značky se uzavřela v roce 1945, když tragicky zahynul syn zakladatele firmy John Humphries, který byl v té době ředitelem i majitelem firmy. Ještě mnoho let se pak na závodních okruzích objevovaly ohc závodní speciály OK Supreme.
Tento stroj si mne získal jednak díky vyspělé technice a také díky slavné minulosti značky.

Kde jste na tu svou motorku narazil, v jakém byla stavu?
Velmi opotřebovaný, nepojízdný, ale téměř kompletní motocykl jsem získal od známého sběratele. Z Anglie na kontinent se dostal až jako téměř sedmdesátiletý a přes Holandsko doputoval do Čech. Vystřídal přitom několik majitelů aniž by ho někdo uvedl do pojízdného stavu. Naposledy jezdil v Anglii a v závěru své anglické kariéry byl používán pro rychlostní závody veteránů na okruzích a to se podepsalo hlavně na stavu motoru a převodovky.

Co na ní bylo nejtěžší opravit a zrenovovat?
Na tomto stroji byl v nejhorším stavu motor a převodovka, potřebné součástky jsem měl jako náhradní díly pro jiné anglické motocykly. Bez toho by bylo potřeba mnoho let shánět. Dále chyběly páčky na řídítka (je jich potřeba 5 ks, každá jiná) a zapalování bylo jiného typu. To jsou ale také součástky, které specializovaní výrobci dodávali různým značkám a měl jsem je původně připravené pro jiný motocykl.
To co nešlo nahradit, bylo nutné vyrobit, např.obrovské ventily o průměru 50mm se kamarádovi podařilo vyrobit z ventilů lodního motoru.

Je těžké shánět náhradní díly?
Konkrétně tento model se často nevyskytuje, jeden úplně stejný je ještě ve Švýcarsku, o dalším na kontinentu nevím ale nějaké by mohly být ještě v Anglii. Více se dochovalo v kubatuře 250, ale ty mají kromě zapalovacího magneta všechny součástky menší.
Z toho vyplývá, že s náhradními díly to není žádná sláva. Dají se ale občas sehnat jednotlivé komponenty, např.vidlici Webb montoval také Excelsior, Norton, New Hudson a další velké značky, stejné zapalování ML používala jiná slavná značka – Rudge, motory J.A.P., převodovky Burman a karburátory Amal také používalo mnoho jiných značek.

Co je nejtěžší na tomto stroji seřídit?
Všechno má své zvláštnosti, ale v zásadě zapalování, karburátor, ventily a olejová pumpa se seřizují stejně jako na ostatních strojích z té doby. Nejhorší to bylo s mazáním motoru, který má ještě odkryté ventily, ale konstruktéři už vymysleli systém mazání jejich vahadel, který využívá rotační šoupátko. Tím je sice dosaženo rovnoměrného mazání rozvodů při vysokých otáčkách, ale s jeho správným nastavením jsem při ladění motoru strávil nejvíc času.

Jak vnímáte rozdíly mezi veterány motocykly a veterány automobily?
Rozdíly určitě jsou, když začnu od renovace tak automobily vyžadují spoustu klempířské, truhlářské a čalounické práce, zatímco u motocyklů je dominantní práce na mechanických součástech , jen minimum práce pro klempíře a čalouníka, dřevo se na motocyklech nevyskytuje, jen na historických sidecarech. Pokud někoho zajímá hlavně technika jako mne, tak je pro něj renovace motocyklu zajímavější.
Další velký rozdíl je v uložení – autoveterán zabere celou garáž, takže bývá problém kam umístit větší sbírku zatímco pro několik motocyklů se vždy nějaké místo najde. Typický sběratel motocyklů mívá ve sbírce mnoho kusů, zatímco sběratel automobilů má jen pár kusů zato víc starostí. Není to přitom tím, že by automobily byly dražší, kvalitní motocykl má stejnou cenu jako kvalitní auto, to platí dnes stejně jako dříve.
A také je rozdíl v požitku z jízdy. Podle mého názoru historické motocykly tolik nezestárly jako auta ze stejné doby. Zatímco 80 let staré auto s poměrně slabým motorem, mechanickými brzdami dnes působí neohrabaně, tak motocykly mají akceleraci podobnou dnešním automobilům a také brzdy jsou, vzhledem k váze motocyklu daleko účinnější a to umožňuje, při troše cviku, ovšem, úplně normální jízdu.

Lidé mají motocykly za nebezpečné, myslíte, že to platí u Vašeho Supreme?
Nebezpečné jsou dnešní superbiky s výkonem přes 100 koní, pokud se dostanou do ruky příliš mladým, nevyrovnaným nebo nezkušeným jezdcům. Obvykle jsou spíš nebezpeční nepozorní nebo bezohlední řidiči aut, kteří pak ohrožují všechny ostatní. Můj OK Supreme dnes nebezpečný není, ale mohl být v době svého vzniku pro ty, kteří by chtěli na tehdejších silnicích zkoušet jeho maximální rychlost. Tehdy to nešlo stejně jako dnes to s těmi nejrychlejšími motocykly také nejde.

Zažil jste se svým veteránem už nějaké „horké" chvilky?
Naštěstí ne, ročně najezdím jen několik tis.km, většinou za ideálního počasí na ideálních (pokud možno málo frekventovaných) silnicích. Snad jen výměna zaolejovaných svíček na kraji silnice je při dnešním provozu někdy trochu nebezpečná.

A co ty veselé, neobvyklé, bylo jich hodně?
Spíš než veselé bych to pojmenoval jako příjemné chvilky, vracím se tak do idealizovaných dob 1.republiky, kdy začínali jezdit mí dědové, oba byli ve své rodině první s „vůdčím listem" a začínali hned s tím lepším z tehdejší nabídky, totiž na motocyklech BSA a Harley Davidson. Motocykly nedělaly rámus, nýbrž měly hlas a nepořizovaly se na 5 let ale napořád, což dokazují dochované kusy tím, že mohou jezdit pořád „jako tenkrát".

Kterého veterána byste chtěl ještě mít?
Veterány, které jsem kdy chtěl už mám, zbývá je jen oživit, což ještě bude pár let trvat. Jsou to především anglické motocykly, které mi už před léty učarovaly.
Ale… nemám potřebu ani šanci to vlastnit, ale stejně jako mnoho dalších mne přitahuje nejlepší motocykl všech dob a to je Brough Superior SS 100 s motorem J.A.P. KTOR. 100 v názvu znamená garantovanou rychlost 100 mph = 160 km/h ve standardním provedení a zkratka KTOR znamená dvouválcový motor ohv o obsahu 1000 ccm. Před válkou tu jeden byl a závodil na něm slavný kpt. Kučka. Ke spokojenosti by mi stačilo, kdyby se opět v Čechách objevil alespoň jeden kus který by bylo možné vidět a slyšet na nějakých akcích.