„My nechceme novelu pohřbít, jak nás ministerstvo pro místní rozvoj obviňuje. Naopak. Ale je v ní potřeba provést několik změn po dohodě s odbornou veřejností," glosuje právník Rambousek.

Podle něj například novela ruší povinnost, aby v hrobce byla uložena pouze dubová rakev se zinkovou vložkou. Pokud tam podle Rambouska pozůstalí uloží obyčejnou rakev, po dvou letech by mohla zvlhnout a rozpadnout se.

ZŘÍZENEC BY RAKEV NEZKONTROLOVAL

„To by mohlo znamenat vysoké náklady za úklid a vyčištění hrobky. Nemyslím si, že by ti lidé z toho měli radost," kritizuje Petr Rambousek.

Za další nesmysl považuje ustanovení, dle něhož smí přepravovanou rakev otevřít jen ten, kdo pohřeb vypravuje. Což by znamenalo, že před kremací by ji nesměl otevřít ani zaměstnanec pohřebního ústavu kvůli provedení kontroly, zda rakev obsahuje správného zesnulého.

Nemluvě o možnosti, že by mrtvé mohli přepravovat příbuzní sami, nebo ukončení povinnosti přikazující pohřebním ústavům vlastnit alespoň dvě pohřební auta.

„Když to správně přečtete, zjistíte, že ten ústav nemusí mít vlastně žádné pohřební auto a může si ho půjčit od kamaráda," zlobí se Petr Rambousek.

Podobně hovoří i jeho kolega z Liberecka Ladislav Kopal. „V digitální době po nás ministerstvo žádá evidenci ve vázaných knihách. Proč se k tomu vracet, vždyť to abychom přijali pracovnici, která ji povede. S evidencí problém nemáme, to vše vedeme už kvůli sobě," upozorňuje Ladislav Kopal.

VSTUPNÍ MÍSTNOST BY OBNÁŠELA DALŠÍCH ŠEST

Další perlička z novely podle něj navrhuje, aby pohřební ústavy umožnily zdarma pozůstalým využít místnost, kde by připravili zesnulého k pohřbu.

Znamenalo by to ovšem, že by jako veřejně přístupná místnost musela mít toalety pro ženy, muže a bezbariérové. Musela by mít také vstupní místnost, kde by se převlékli, takzvaný špinavý filtr, a výstupní, čistý filtr, kde by se umyli a desinfikovali. Také by si museli obléci jiný oděv, museli by prý mít školení. Neměla by chybět odpočívárna, kdyby se někomu udělalo nevolno.

„Nemluvě o kolaudaci a hygienických normách. Když jsme se na to ptali hygieniků, nevěděli, co s tím, jelikož v tom nemají zkušenost," pokračuje Kopal.

Zmiňuje se i o rakvích. Všichni prý vědí, co znamená výraz „celodřevěná rakev", novela ovšem počítá s rakvemi z vícevrstvé lepenky.

„Kdysi byla něco jako sociální rakev s lepenkovým vrškem. Ani psa bych do toho nedal. Mluvíme o etice, přece nebudeme lidi balit do lepenky jako ledničky," odmítá.

Podle něj jsou rozdíly v ceně minimální v řádu stokorun a výrobou se zabývá pouze jediná firma v zemi, v Praze. Další podivností, kterou by podle něj měl zákon řešit, je obcházený zákaz podnikání pohřebních ústavů v nemocnicích.

„V Praze si pronajmou celou patologii, kde pak řídí pohyb mrtvých i pozůstalých. Zaměstnanci této patologie jsou ve skutečnosti placení pohřební firmou, jen se to jinak jmenuje. Slušně pak vydělávají," dodává odborník na pohřebnictví Ladislav Kopal.