Novotný: V Ústí se bojím jít jen bez manželky do hospody

Dostal jste někdy pokutu?
Ano, od státní policie. Bylo to dvě stě korun za překročení povolené rychlosti, ale to je již dvanáct let.

A od městské policie?
Já ne, ale člen naší rodiny dostal pokutu za špatné parkování.

Jak dlouho jste u městské policie a jak jste se k ní dostal?
Jsem u městské policie od roku 1991 a byl jsem přímo u jejího vzniku. Jen jsem nastoupil o tři měsíce později než ostatní, protože jsem dělal vrcholově karate, a tak jsem nemusel na kurz sebeobrany. Nastoupil jsem až na právní kurz v lednu roku 1992.

A hned jste se stal zástupcem ředitele?
Ne, nejdříve jsem byl řadový strážník na ulici a asi po roce a půl jsem se postupně stal zástupcem ředitele.

Jak vás vůbec napadlo stát se strážníkem?
Po revoluci vyhrožovali, že nebude práce, tak jsem se hned přihlásil. V tu dobu jsem dělal brigádně hlídače u Ondry Holubka. Když jsem hlídal jeden objekt na Masarykově ulici, uslyšel jsem ženský křik. Viděl jsem, jak nějaký muž bije ženu kamenem do hlavy a krade jí kabelku. Útočníka jsem zpacifikoval a odvedl na policii. Psalo se o tom tenkrát i ve vašich novinách, to byl ještě Průboj. Díky tomu se mi ozvali z města, že právě takové lidi hledají do nově vznikající městské policie. Kývl jsem na to a asi jsem udělal dobře.

Karikatura: Jan Novotný.

Dělal jste tedy karate, ale já slyšel, že se věnujete i silovému trojboji. Je to tak?
V pěti letech jsem začal s hokejem, otec byl funkcionář Slovanu. Hokej jsem hrál i na vojně v Litoměřicích, ale po návratu už jsem se nevešel do prvoligového kádru. Proto jsem se dal na karate. To jsem dělal deset let, ale při závodech v Budějovicích mě soupeř zranil a doktor mi nařídil posílit mezižeberní svalstvo, a tím jsem se dostal k silovému trojboji. Tam jsem již zůstal.

Jaké máte rekordy v jednotlivých disciplínách?
Spíš to dělám k udržení fyzičky, protože tu mám na starosti i fyzickou přípravu strážníků. V bench pressu jsem dal 170 kilogramů ve stahovacím dresu, v mrtvém tahu se mi podařilo 160 kilo. Nohy mám slaboučký, z karate a hokeje vykloktaný, ale 150 kilo jsem ve dřepu udělal.

Otázka, jestli se umíte bránit, je tedy bezpředmětná, ale umíte dobře střílet?
Ubráním se, to ano. V civilu jsem se popral jednou, ještě před revolucí, a to jsem byl přepadený třemi opilci. Ti tři útočníci skončili na ošetření v nemocnici a já na výslechu a málem jsem to odnesl já (smích). U policie jsem se prát nemusel. Při jednom opatření na hokeji mi dala pěstí nějaká fanynka ze Vsetína, ale to se někdy stává. Jinak zbraně rád nemám, umím střílet, ale pistoli bych nechtěl nikdy použít.

Kolik je strážníků denně v ulicích Ústí?
Městská policie má 143 zaměstnanců, z tohoto počtu je 138 strážníků. Na operačním středisku slouží 11 lidí, 5 strážníků je na dopravním hřišti. Zbytek strážníků slouží v čtyřsměnném provozu v ulicích.

Je to podle vás dostačující?
Problémy a zdejší struktura obyvatel je trochu jiná než ve většině jiných měst, takže by více strážníků neuškodilo. Vše ovšem závisí na finanční situaci města.

Kolik si ústecký strážník vydělá?
V průměru to je 23 tisíc korun hrubého.

Co vás nejvíce trápí a co trápí nejvíce městskou policii?
Mě osobně nejvíce trápí bezohlednost lidí a městskou policii veřejný pořádek, to znamená černé skládky, znečišťování veřejného prostranství, rušení nočního klidu, narkomani a drobná pouliční kriminalita, jako jsou například krádeže kovů atd.

Jak vám pomáhají kamery po městě?
Je to obrovský pomocník. Například odhazování nedopalků nebo porušování pořádku nejde bez kamer dělat. Když máte záznam, je to dobrý důkaz. Tam, kde jsou kamery, to se mezi lidmi rozkřikne a je tam bezpečněji. Jen blázen by pod kamerami páchal přestupkovou nebo trestnou činnost.

Kolik jich máte?
Sto padesát čtyři. Stále je sledují dva lidé. Záznamy z kamer se ukládají a slouží i pro potřeby státní policie.

Kam byste se bál jít v Ústí večer sám?
Já nikam, už jsem v Ústí prolezl snad každý kout. Ale bál bych se jít bez manželky sám do restaurace, protože by mi vynadala (smích).

A kam byste nedoporučoval chodit Ústečanům večer? Kde není bezpečno?
Neznám vyloženě takovou lokalitu, můžete chodit všude bez obav, ale tím nechci samozřejmě říct, že nemůžete být třeba okraden. To se může stát stejně dobře v Krásném Březně, tak i na Klíši.

Co hotel Máj?
Tam se nedostanete, hlídáme tam. Od posledního požáru tam je narušená statika od třetího patra nahoru a je to nebezpečné. Bezdomovce jsme tam odtud nadobro vyhnali.

Jaká lokalita se z pohledu policie zlepšila?
Zlepšilo se centrum města a místa hlídaná kamerami.

Velkým problémem města jsou sběrači kovů. Máte na ně nějaký fígl?
Ano, nejvíce je trápí, když jim sebereme krumpáč a hlavně dopravní prostředek tedy vozík, kárku nebo kolečko. Ve skladu jich máme hrozně moc a po roce tato věc propadá státu.

Co všechno sběrači kovů kradou kromě vík od kanálů?
Viděl jsem snad všechno. Jeden chudák v Předlicích si myslel, že krade bronzovou pamětní desku, ale ona přitom byla sádrová, bylo to pro něj zklamání. Když nám odcizili pamětní desku z Mariánského mostu, tak tu našli až na Moravě ve sběrných surovinách. Ještě mám jednu kuriozitku: Když jedna sběračka ukradla víko od kanálu a vracela se pak stejnou cestou zpět, tak do toho kanálu spadla a strážníci jí ještě museli zavolat záchranku, protože si zlomila nohu.

Jak se vypořádáváte se špatným parkováním ve městě? V tomto jste jako mezi mlýnskými koly, jedni vám nadávají, že to netrestáte, druzí zase, že nejste benevolentnější, když v Ústí je nedostatek parkovacích míst. Jak se s tím vyrovnáváte?
Je to nevděčná funkce. Obrovská většina lidí se stejně nakonec vymluví na osobu blízkou. Od botiček jsme ustoupili a nepoužíváme je. Jsou ve skladu a bylo to nákladné. Jejich návrat zatím nehrozí.

A rychlost vaši strážníci měří?
Rychlost měříme, ale jen na nebezpečných úsecích u škol, nemocnice nebo domovů důchodců. Nemáme to jako výdělečnou činnost.

A co prostituce v Ústí?
Nic. Asi před půl rokem zde byl malý náznak, když jsme vyháněli pár prostitutek v předlické průmyslové zóně, kde parkují kamiony. Od té doby ale nic, za dvacet let zde nebyly, vyhýbají se nám kamioňácké trasy a ony zde nemají kšefty.

Máte vysokoškolský titul bakalář, kdy jste ho dělal a co jste studoval?
V roce 1995 jsem dodělal sociální politiku, tehdy třídu tvořili hlavně policisté a bratranec tehdejšího ministra Rumla Láďa (smích). Měli jsme tam navíc práva, kriminologii, kriminalistiku a bylo to v rámci ústecké univerzity.

Kolik je vysokoškoláků u městské police?
Náš ředitel a ekonomka jsou inženýři a pak jsme tu dva bakaláři. Někteří naši kolegové ještě studují.

To není mnoho.
U nás je povinnost mít maturitu a hlavně zkoušky na strážníka, které se konají u ministerstva vnitra. Tyto zkoušky platí tři roky a pak se musí opakovat.

Hledáte nové strážníky?
Ne, máme stop stav. Ale pokud by se někdo našel, může si sem dát žádost a kdyby bylo volné místo, ozveme se mu.

Kolik je u městské policie žen?
U nás je ve stavu dvacet jedna strážnic. Většinou slouží na operačním středisku nebo u útvaru prevence kriminality a dopravní výchovy, ale některé můžete potkat při výkonu služby přímo v ulicích.

Jste známý tím, že jste koupil nějaké nemovitosti. Co vlastníte?
Koupil jsem s kolegou nemovitost, kde je dnes i restaurace Pod Lampou. Naše děti tam podnikají a bydlí. Ty domy tehdy nikdo nechtěl, byly plné nepřizpůsobivých, kteří dlužili na nájemném. Asi dvanáctkrát se to nabízelo a nikdo to nechtěl. Byl to klasicky vybydlený dům, bez oken, dveří, bez elektriky, vody, podlah a místy chyběly i části schodiště. Bylo to levné, a tak jsme to koupili a vyřešili jsme tím bydlení pro naše děti. Vzali jsme si na to hypotéku. Musím být dlouho zdravý, protože úvěr budu splácet do šedesáti sedmi let.V Předlicích jsme měli také jeden objekt, ale ten jsme museli dát pryč, protože jsme to nezvládali finančně.

Máte nějakou přezdívku?
Na hokeji mi říkali Kryšot. Mladý Kryšot, táta byl starý Kryšot. To ještě nikdo nemohl tušit, že jednou budu strážník.

Neláká vás kariéra Jaroslava Foldyny, který z děčínského strážníka došel až do poslanecké lavice?
Ne, mě politika neláká a obecně by neměla na městskou policii mít žádný vliv.

Jste zaměstnanec města, ne státní policie, takže vás asi žádná výsluha nečeká. Ale dostal jste něco za dvacet let u městské policie?
Ano, pamětní medaili a uznání.

Jak ho vidím já: Strážník s titulem Poctivec roku

Zástupce ředitele Jana Novotného nelze přehlédnout. Mohutná postava, krátký sestřih a k tomu hnědá kožená bunda. „Je pravda, že ji nosím často. Ale také si vezmu bundu s nápisem Městská policie a na slavnostní okamžiky máme i uniformu," doplnil šestapadesátiletý strážník.

Když jsem k němu přišel do kanceláře, hned mě upoutala polička plná pohárů. Mezi nimi i pro „Poctivce roku". „To jsou poháry za naše „srandamače" s kamarády v hospodě. Hrajeme fotbal, golf a další sporty," usmál se.

Náš rozhovor vznikl hladce asi za 40 minut. Ovšem jestli bude moci být nakonec i vytištěný, si nechal Jan Novotný povolit až od samotného primátora Víta Mandíka.

Vyšlo to.