V pozdějším hodnocení Oblastní kriminální úřadovna v Ústí nad Labem popisovala první poválečné měsíce takto: „Z trestných činů byly páchány v počáteční porevoluční době, hlavně krádeže vloupáním, loupežná přepadení, násilná smilstva, krádeže a zpronevěry národního majetku a jiné těžké trestné činy. V této vzrušené době porevoluční nelze ani jmenovati jednotlivé případy, ježto jeden vážný případ stíhal druhý, ať už to bylo rozkrádání národního majetku nebo jiné trestné činy…"

Lihové regule

Přetrvávaly problémy také s osvoboditelskou Rudou armádou. Celkovou situaci, v jaké se nacházela u nás sovětská armáda, výstižně ukazují problémy lihovaru.

Krásnobřezenská likérka, čili firma Bratři Eckelmannové, tehdy Továrna na líh, lisované droždí a likéry Schönpriesen, 11. října 1945 zaslala na průmyslový referát Okresní správní komise dopis, ve kterém informovala o omezení možnosti dodávat líh sovětským vojákům.

Ministerstvo výživy a Státní monopol lihový po jednání s maršálem Koněvem vydalo příkaz, že pitný líh se může vydávat „…příslušníkům Rudé armády jen na poukázku potvrzenou intendancí v Milovicích a podepsanou majorem Dergačevem."

Na dopis bylo rukopisně dopsáno: Vyřízeno dopisem ruskému veliteli v Ústí n. L. 18.10.45.

V dopisu si vedení lihovaru (národní správa) stěžovalo, že vojáci Rudé armády nařízení nechtějí respektovat. Předkládají různé poukázky a domáhají se lihu i násilím.

Proto lihovar požádal OSK, aby ruský velitel města vydal „potvrzení v ruské řeči, že přístup do našeho podniku jest příslušníkům Rudé armády dovolen jen s písemným souhlasem ruského velitele Ústí n. L."

V továrně na líh chtěli také po sovětském veliteli telefonní číslo, na které se obrátit, když „rudý voják přesto se bude domáhati vstupu do závodu."

Dostali sklad

Vyřešen byl také problém kam s vojenskou válečnou kořistí. Sklad o ploše 2335,12 metrů čtverečních sloužil od října 1945 pro soustřeďování válečného materiálu ministerstvem obrany. Jednalo se o skladiště u železnice v majetku Československé plavební společnosti labské v Ústí.

Štáb převzal skladiště 10. října 1945. O převzetí budovy byl sepsán protokol, včetně klauzule, že v případě poškození budou majiteli škody vojenskou správou nahrazeny.

Seriál: Mírem válka nekončí

Jaký byl život na Ústecku v době, kdy skončila druhá světová válka, představujeme v projektu „Mírem válka nekončí". V rámci projektu vyšla již publikace „Bombardéry a extrémisté", která opět putovala do knihkupectví. Vyšlo také druhé, rozšířené vydání knihy „Ústecká štvanice" o událostech v Ústí od května do začátku srpna 1945. S pomocí těchto knih a dalších dosud nezveřejněných informací ukážeme detaily neklidného míru po skončení války.