Předseda spolku Zdeněk Kymlička, dlouholetý organizátor kulturních akcí v Ústí nad Labem věnuje svou energii stejnou měrou místu, kde žije. Jak sám říká, nejvíc ho těší, že místní lidi akce spolku lákají a sbližují.

Zdeněk Kymlička.Zdeněk Kymlička na archivním snímkuZdroj: DENÍK/Martin KlimešSpolek Veselá Brná - kdy vznikla ta myšlenka, jak dlouho to trvá?
Loni to bylo pět, respektive o rok dřív, kdy jsem byl u souseda ten mi říká: „Budeš prezident!“ Já jsem na něj koukal v domnění, že přišel z hospody. Pak jsem zjistil, že si povídali s tehdejší ředitelkou školy, která dělala ve škole masopust, že by to mohla být klasická akce, trošku větší než normálně. Slovo dalo slovo a tak dál. S tím, že máme kapličku, o kterou by bylo dobré se starat. Vznikl z toho spolek. Tři akce jsme vlastně dělali ilegálně, jelikož dát dohromady všechny papíry pro soud, aby vám registrovali zapsaný spolek, je složité. Vraceli nám to kvůli hloupostem, řekl bych, ale nakonec spolek vznikl.

Máte poměrně velký rozsah - kulturní akce, vzpomínky a piety, vzpomínání na Karla Maye…
Původně jsme si řekli, že čtyři akce ročně a víc ne. Jednou z nich měl být masopust. Na ten úplně první jsme neměli ani korunu! Dokonce jsme v hospodě a po okolí vybírali peníze a nakonec jsme je dali dohromady. Někdo přispěl symbolicky, jiný dal větší sumu, ale nakonec se masopust uskutečnil. Ten den přijela kapela a kolega je odvezl na seřadiště a já jsem ještě dělal něco u aparatury a říkal jsem si, že by mne zajímalo, kolik přijde lidí. Najednou jsem se rozhlédl po návsi a zjistil jsem, že z těch baráků vycházejí lidi z Brné, navlečení jako drak, šašek a podobně. Já si v tu chvíli říkal, že jsme v tom dobrém slova smyslu zblbli lidi a oni přišli do průvodu. Tam, kde v rodině jsou děti, je to dané i tím. Ale přišli i ti, co děti nemají. A v kostýmu. Od té doby masopust pořádáme.

Ilustrační foto
Odborníci se obávají podzimní vlny covidu, hygienici jsou na deltu přísnější

Co další akce?
Původně jsme dělali jako druhou akci Letnice, posvícení a advent. Teď se nám to rozrostlo. Letnice jsme opustili. Ne že by je lidi nevzali, to ne, ale my jsme snad druhý nebo třetí rok naší existence měli kulaté výročí vesnice, 960 let od první zmínky, což jsme všude pyšně říkali, že jsme starší než město Ústí nad Labem. Ale v ten samý rok bylo i kulaté výročí narození a úmrtí Karla Maye. Ona Brná a Karel May mají k sobě blízko. Tak jsme místo Letnic pořádali oslavy výročí vesnice a Karla Maye. Tehdy jsme na to měli nejvíc peněz a největší návštěvnost. Tam bylo snad dva tisíce lidí a bylo to až až. Všichni se v pohodě vešli. Z toho samozřejmě vyplynulo, že ta tematika Karla Maye je hodně silná, že tedy Letnice ne, ale Vinnetou ano. Obzvlášť když jsme zjistili, kolik lidí bylo neústeckých. Nejvzdálenější návštěvník přijel z Velkého Meziříčí. Pochopili jsme, jak je May mezi lidmi stále živý.

Zdroj: DeníkVšiml jsem si kostýmů, pušek, exponátů, fotograf Petr Berounský to miluje. Jak to shromažďujete, tyhle cennosti?
Petr Berounský sbírá knížky od Maye, tak nám tam dělal výstavu. Kostýmy si lidi zajistí sami. Máme tam i partu žen, my jim říkáme Cvíča, ty už mají kostým na indiány, ale i na masopust, na který si připraví vždycky něco nového a tím, v dobrém smyslu, šokují. Ono trošku kolektiv strhává, když víte, že soused jde jako indián a já tam mám jít jen v džínách? Ne, příště už si vymyslím, co si vezmu já. To je výhoda a nám ten spolek svým způsobem strhává lidi do jednoho kolektivu, party. Což je myslím smysl. Pobavit se a stmelit lidi. Mě třeba jeden místní říkal, že se na akci Veselé Brné potkal se sousedem, zdravili se a teď, že spolu grilují. Tak to má být a to je ten smysl, sbližovat lidi.

Jak dlouho v Brné bydlíte?
Já tu žiji čtyřicet let. Za celou tu dobu jsem si netykal s tolika lidmi, jako teď.

Hřbitov z ulice Brněnská, který upozorňoval na problematický osud opuštěných německých hrobů v pohraničí zmizí v noci na čtvrtek. Ve středu se s nimi rozloučili muzejníci básněmi inspirovanými právě nápisy na chátrajících hřbitovech v pohraničí.
Ústí se rozloučilo s kontroverzní výstavou Hřbitov na ulici básněmi Řeč mrtvejch

Negativní ohlasy nebyly?
Samozřejmě máme lidi, kteří na akci nikdy nepůjdou. Například je to dva roky, co děláme Den vína a burčáku, jelikož Brná je nejstarší vinařská obec v regionu. Tak přichází vesnicí Karel IV. A připije si s lidmi. Já jel před průvodem, občas jsem zatroubil a tak. Najednou vyběhla z domu paní a domáhala se, abychom tamtudy neprocházeli. Lidi ze zahrady provolávají slávu císaři a podobně, ale tahle dáma se rozčilovala. Ten chlapec, co císaře představuje, vzal víno a poháry a šel si s ní připít. Ta na něj začala ječet, že si s hastrošem nebude připíjet. Jsou i tací.

Děláte i posvícenskou zábavu?
Jistě, pečeme posvícenský koláč a dražíme soutěžní koláče, to samé víno místních lidí. Myslím, že to je pohoda, lidi to tak berou a vědí, že peníze nekončí v kapsách spolku, ale že za ně dostanou další kapelu. Třeba Advent se svařákem. To je takové předvánoční setkání lidí, kdy si sednou a pohovoří a dají si vínko a vždycky je tam nějaká kapela a podobně. Poměrně zajímavou akcí je Štědrovečerní zpívání. To má zajímavou historii. Já jako podnikatel jsem dělával dlouhou řadu let tuhle akci na Lidickém náměstí. Jednou jsem si říkal, že ho zorganizuji v Brné. Stavěli jsme se asi na pěti místech Střekova a skončili v Brné. V dalších letech jsme o tom diskutovali se členy spolku, kteří byli skeptičtí. Nakonec jsem to zaplatil ze svého a sešlo se tam víc lidí než rok předtím. V následujícím roce se mě členka spolku ptala, jestli bude zas! Nakonec se to rozjelo, předloni ke kapličce přišlo 450 návštěvníků.

Loni také, během pandemie?
Ne, to nešlo. Chodili jsme ale dům od domu a hráli lidem alespoň takhle, jakoby na návštěvě před domem.

„Fanoušci se ve stanu pomaleji rozehřívají, ale pak si užívají skvělý zvuk,“ tak popisují členové teplické kapely Kabát dosavadní průběh pro ně netypického turné Cirkus Kabát.
Kabát v šapitó vynechal obří světla. "Vsadili jsme na pravej rock 'n' roll"

Zpíváte společně…
Jistě, vždycky se domluvíme s Markem Korbelym a rozdáme poslední čtyři koledy lidem vytištěné. Ale v druhé kapličce v Brné hraje koledy mladý saxofonista, letos jsme dokonce domluvení, že si přivede kamaráda, takže to bude lepší. Nikdo nečeká Felixe Slováčka, ale ten kluk hraje velmi dobře. Je to velmi příjemné.

Co poslední akce?
To je náš ples. My je číslujeme podle toho, kolik let je Brné. Letos jsme měli v lednu mít 964. ples. Občas se lidi ptají, jak jsme k tomu číslu přišli. Tak jim vysvětlím, že Brná vznikla před 964 lety a každý rok jeden ples a vždycky dodávám, aby mi dokázali, že naši předkové ty plesy nepořádali.