Mají zvláštní jazyk. Jinak než kdokoli jiný počítají letopočty a řídí se přísnými pravidly. Zároveň je jim vlastní smysl pro humor. Tajemné mužské společenství schlaraffiánů , které působí po celém světě, v minulosti fungovalo i v Ústí nad Labem. Tedy v Ostii, což je schlaraffiánský název města.

Společnost přátel

Skupina nadšenců chce tradici v Ústí obnovit. Nikoli ale pobočku, takzvanou říši, ale jen společnost přátel Schlaraffie. „Vybudovat říši není vůbec jednoduché. Navíc abyste status získali, musíte dodržovat řadu pravidel," vysvětluje historik Martin Krsek. Společnost by si ale vypůjčila řadu pravidel schlaraffiánů.

Ti si hrají na středověk. Scházet se během zimního období musí minimálně jednou do týdne, jsou povinní zpívat určité písně, recitovat básně a dodržovat rituály.

Přestože se jejich struktura částečně podobá zednářům, nelze je prý s nimi zaměňovat. Zabývají se především uměním a sami ze sebe si dělají legraci. „Jde o takovou směs českého humoru a německého smyslu pro pořádku," uvedl Martin Krsek. Humor, kterým se hnutí vyznačuje, je prý podobný Haškovu nebo Cimrmanovu.

„Členové mají zakázáno se bavit o třech věcech politice, náboženství a ženách. To aby se nepohádali. Ženy ale mohou opěvovat," vysvětluje historik Václav Houfek.

První spolek v Praze

Matkou Schlaraffie byla Praha. První spolek s názvem Schlaraffia členové založili 10. října 1859. Mezi nimi byl režisér a divadelní ředitel Franz Thomé, herec Josef Chramosta.

Ideou spolku, který si do znaku zvolil výra s roztaženými křídly, byla hlavně péče o přátelství, humor a umění. Inspirací pak vysněná země zahálky a blahobytu z pohádek bratří Grimmů, již do literatury uvedl stuttgartský rodák Sebastian Brant pod názvem Schluraffenland.

„Ten v podstatě v názvu spojil tři výrazy středověké němčiny. Schlur, což znamená povaleč, Affe ve smyslu pošuk, cvok a Land země," říká ve své práci o Schlaraffii, věnované sběratelům faleristiky Čestmír Vaněk. Heslem spolku se stala latinská věta, in arte voluptas v umění je zábava.

Vlastní řeč i letopočet

Členové mluvili vlastní řečí a měli svůj letopočet. Úřední řečí spolku byla němčina. „Schlaraffia se chápe jako hra, v níž si její členové hrají na rytíře," píše se v definici spolku.

Schlaraffská němčina, nazývaná latinou, se vyznačuje řadou zvláštností. Používá starobylá slova a výrazy. Například Atzung und Labung je jídlo a pití. Benzinross doslova benzínový kůň, je auto. Zajímavý je výraz, kterým častovali například tchýni děs hradu! Nejdůležitějším slovem však je Lulu, což je výraz sloužící jako pozdrav, souhlas nebo pochvala, s přízvukem na druhé slabice

Vyznamenání a řády

Před druhou světovou válkou měl spolek v Čechách řadu říší. Jedna z velmi aktivních byla i v Ústí nad Labem. Vydávala si vlastní vyznamenání a řády. „Ústeckým schlaraffiánem byl třeba nejbohatší podnikatel první republiky Ignác Petschek ," uvedl Martin Krsek.

Ústečtí schlaraffiáni skončili v roce 1938, kdy se město stalo součástí nacistického Německa. To hnutí zakázalo již před tím. Bylo moc svobodomyslné. V západní části Německa se říše obnovily po válce, ve východní po roce 1989. V Česku existuje jediná pobočka v Jihlavě.